• menu

  • A picture means I know what I was doing every minute. That's why I take pictures. It's a visual diary. - Andy Warhol


    Po půl roce, kdy jsme byli ždímáni neuvěřitelným tempem, se znovu na pár dnů zastavil čas a pražský fashion week s sebou přinesl prostředí, kde si můžeme na chvíli oddychnout od šedých mraků každodenního bytí. Místem plným kreativity a lehkosti. Zasnít se. Pozorovat neuvěřitelný um návrhářů a obdivovat jejich dovednosti, s jakými se popraly s novými kolekcemi. Věc se má tak, že kdo očekával cokoliv převratného, mohl být zklamán. Móda i lidská kreativita mají své hranice, o to víc je ale zábavnější zkoumat nitro a podstatu autorovi práce. Móda byla, je a stále bude, převážně zábavou, ne tou směšnou, jako spíše povznášející. Inspirací. Vyjadřující sama sebe a návrháře, který ji stvořil.










    Od nejnovější kolekce Terezy Vu, právem nazývané jako Queen of Czech lingerie, nemůžu odtrhnout zrak. Tereza opět potvrdila nepsané pravidlo, že záleží i na tom, co není na první pohled vidět. Její kolekci dominovala divokost i romantika v podání francouzských krajek, hedvábí, kůže, lesklé koženky nebo tylu a na rozdíl od té poslední, která se nesla ve znamení zlaté a smetanové, byla tentokrát celá černá.

    Blažek už dlouho nepatří mezi nudné, klasické české značky a kdo si tak nenechal ujít pondělní kolekci, neprohloupil. Společným bodem celé kolekce, která se nesla převážně v barvách černé, šedé a tmavě modré, byl odkaz na vznik značky v roce 1992. Vidět jste ho mohli na doplňcích nebo holých tělech modelů. Blažek pro další sezonu úspěšně dokazuje, že pánský oblek by měl být must-have každého pánského šatníku.




    Ta, která pobláznila celý svět svými svetry. Jakmile totiž držíte jeden z jejích oversized kousků v ruce, už ho nechcete pustit. Božidara Richterová. Touží po nich ženy i muži a nejinak je tomu i u její kolekce pro letošní podzim a zimu. Vévodí jí jemné pleteniny v neutrálních i výrazných barvách, vybere si tak opravdu každý.




    Kolekce Michaela Kováčika se nesla v příjemném černobílém stylu, kterému nechyběla špetka elegance a noblesy, jak je u Kováčika zvykem. Už při prvním looku, který vynesla návrhářova múza, modelka Aneta Vignerová, bylo nadmíru jasné, že ani tentokrát nebude o návrhářův charakteristický rukopis, průsvitné materiály a rafinované asymetrie, nouze. Návrhář se tentokrát spojil s českou značkou Tonak a svoje modely doplnil o limitovanou kolekci klobouků. 








    Pomyslnou třešničkou pak byla závěrečná kolekce Zuzany Kubíčkové, která právem platí za mistry ve svém oboru. Ta namísto klasické prezentace v obchodním domě Kotva, zvolila komornější atmosféru prezidentského apartmá hotelu Four Seasons, kde předvedla úžasnou show už druhé části své nadčasové linie Pop. Ta se opět nesla v nádechu dívčí a něžné, protože, jak sama designérka říká, už dávno našla svůj styl s jasnou vizí i směřováním. V kolekci je opět k vidění vysoká krejčovina a nechybí jí precizní zpracování a pro Zuzanu charakteristické jemné výšivky.




    v článku jsou použity fotografie Martin Faltejsek, mbpfw, @flashfaker, Martin Štambera pro Vogue
    . 27 března 2019 .

    mbpfw fw19

    . 27 března 2019 .


    Po půl roce, kdy jsme byli ždímáni neuvěřitelným tempem, se znovu na pár dnů zastavil čas a pražský fashion week s sebou přinesl prostředí, kde si můžeme na chvíli oddychnout od šedých mraků každodenního bytí. Místem plným kreativity a lehkosti. Zasnít se. Pozorovat neuvěřitelný um návrhářů a obdivovat jejich dovednosti, s jakými se popraly s novými kolekcemi. Věc se má tak, že kdo očekával cokoliv převratného, mohl být zklamán. Móda i lidská kreativita mají své hranice, o to víc je ale zábavnější zkoumat nitro a podstatu autorovi práce. Móda byla, je a stále bude, převážně zábavou, ne tou směšnou, jako spíše povznášející. Inspirací. Vyjadřující sama sebe a návrháře, který ji stvořil.










    Od nejnovější kolekce Terezy Vu, právem nazývané jako Queen of Czech lingerie, nemůžu odtrhnout zrak. Tereza opět potvrdila nepsané pravidlo, že záleží i na tom, co není na první pohled vidět. Její kolekci dominovala divokost i romantika v podání francouzských krajek, hedvábí, kůže, lesklé koženky nebo tylu a na rozdíl od té poslední, která se nesla ve znamení zlaté a smetanové, byla tentokrát celá černá.

    Blažek už dlouho nepatří mezi nudné, klasické české značky a kdo si tak nenechal ujít pondělní kolekci, neprohloupil. Společným bodem celé kolekce, která se nesla převážně v barvách černé, šedé a tmavě modré, byl odkaz na vznik značky v roce 1992. Vidět jste ho mohli na doplňcích nebo holých tělech modelů. Blažek pro další sezonu úspěšně dokazuje, že pánský oblek by měl být must-have každého pánského šatníku.




    Ta, která pobláznila celý svět svými svetry. Jakmile totiž držíte jeden z jejích oversized kousků v ruce, už ho nechcete pustit. Božidara Richterová. Touží po nich ženy i muži a nejinak je tomu i u její kolekce pro letošní podzim a zimu. Vévodí jí jemné pleteniny v neutrálních i výrazných barvách, vybere si tak opravdu každý.




    Kolekce Michaela Kováčika se nesla v příjemném černobílém stylu, kterému nechyběla špetka elegance a noblesy, jak je u Kováčika zvykem. Už při prvním looku, který vynesla návrhářova múza, modelka Aneta Vignerová, bylo nadmíru jasné, že ani tentokrát nebude o návrhářův charakteristický rukopis, průsvitné materiály a rafinované asymetrie, nouze. Návrhář se tentokrát spojil s českou značkou Tonak a svoje modely doplnil o limitovanou kolekci klobouků. 








    Pomyslnou třešničkou pak byla závěrečná kolekce Zuzany Kubíčkové, která právem platí za mistry ve svém oboru. Ta namísto klasické prezentace v obchodním domě Kotva, zvolila komornější atmosféru prezidentského apartmá hotelu Four Seasons, kde předvedla úžasnou show už druhé části své nadčasové linie Pop. Ta se opět nesla v nádechu dívčí a něžné, protože, jak sama designérka říká, už dávno našla svůj styl s jasnou vizí i směřováním. V kolekci je opět k vidění vysoká krejčovina a nechybí jí precizní zpracování a pro Zuzanu charakteristické jemné výšivky.




    v článku jsou použity fotografie Martin Faltejsek, mbpfw, @flashfaker, Martin Štambera pro Vogue
    . 22 března 2019 .

    Velmi často se mi stává, že když vycházím z bytu, upravený a voňavý, cítím se méně krásný, než když si jdu v sobotu ráno s neumytými vlasy a neoholenou tváří pro kávu a snídani do pekařství. Víte, co tím myslím? A tak je to poslední dobou skoro se vším v mém životě. Věci, na které se dlouho dopředu připravuju a těším se na ně, mi v reálném čase nepřinášejí tolik vytoužené radosti, jako každodenní, (ne)plánované drobnosti. Nejlepší představení je proto někdy to, kdy nemám ponětí o programu ani o tom, jestli vůbec budu mít štěstí a seženu dobrý flek na sezení.



    Co navštívit / sweet dreams

    Dnes startuje další ročník týdne módy, Mercedes Benz Prague Fashion Week, se kterým se úzce pojí i výstava filmového režiséra a dokumentaristy Jakuba Jahna, Sweet Dreams, v Galerii Českých Center. Koho baví pohled do zákulisí, může si rozšířit obzor o několik desítek grafických listů, zachycujících uplynulé ročníky pražského fashion weeku.

    Co poslouchat / katarzia



    Co zažít / The Socialite Family

    Francouzska Constance Gennari založila neobvyklý blog o bydlení, který teď sjíždím den co den a nechápu, že jsem ho neobjevil mnohem dřív.



    Co vidět / Šťastný lazzaro

    Opravdové štěstí zažijí jen dobří lidé, je hlavním mottem magického filmu Alice Rohrwacher o dobrosrdečném a upřímném mladíkovi Lazzarovi, žijícím v odlehlé části Itálie v izolované komunitě rolníků, kteří už před desítkami let ztratili kontakt se zbytkem světa a bez nároků na mzdu, vzdělání nebo slušné životní podmínky tvrdě pracují pro svou vychytralou paní. Co se stane, když skupina zjistí, v jaké lži léta žili a jak dopadne jejich střet s realitou, odhalí snímek Šťastný Lazzaro, který si z festivalu v Cannes odvezl Cenu za nejlepší scénář.



    Co Pít / coffee time


    Zatímco v milovaném Bistru 8 obměnili snídaňové menu a těšit se tak můžeme na vejce Benedikt se slaninou, špenátem, lososem a holandskou omáčkou nebo palačinky s farmářským tvarohem a lesním ovocem. Z kavárenských novinek musíte vyzkoušet The Miners Coffee nebo asijské bistro Cafioca.


    . 13 března 2019 .


    Od začátku co mám tenhle blog, se zajímám a hlavně se snažím podporovat lokální tvorbu a český trh. Líbí se mi být u zrodu něčeho nového, poslouchat ty příběhy a vidět tu energii, lásku a odhodlání, jít si za svým snem. Od začátku, co tohle dělám se ale, mimo jiné, často setkávám i s názory, že lokální značky, ať už se jedná o cokoliv - módu, kosmetiku, farmáře, - a jejich věci, jsou drahá záležitost a může si je dovolit jen určitá sorta lidí. Bio výrobky a kousky z malých designérských dílen, to všechno něco stojí. Většina lidí nechápe, proč by měli dát za tričko 1000 korun, když v řetězci ho seženou za 150 korun. Jenomže ono to má své důvody. Nemusíte zrovna přehazovat peníze vidlemi, abyste si komfortu a pohodlí menších značek mohli užívat také. Stačí jenom trochu změnit svoje myšlení. Co všechno se vlastně ukrývá za cenou jednoho produktu? To už vám vysvětlí Bára z Hnst.ly, která sama na tohle téma před časem na svém blogu napsala článek.






    Proč to stojí tolik?

    Většina z nás se na produkt podívá a soudí jeho cenu podle toho, co je zřejmé. Z čeho je vyroben, jak je velký a pravděpodobně nás i napadne, že ho někdo udělal. Jenže jeho cena je mnohem komplikovanější.


    Lidský faktor

    Proces výroby produktu, který je v globálních firmách rozdělený mezi desítky lidí a stovky tisíc prodaných produktů, stojí u lokálních značek na malém týmu, někdy dokonce jen na jednom člověku. Nenahraditelná duše, která i několik měsíců stráví návrhem a prototypováním, až vznikne první hotový produkt, který si vyrobí vlastníma rukama, pak si ho nafotí, vymyslí k němu text, promuje ho, balí a nosí na poštu. Malé značky si mohou dovolit takhle vyrobit jen několik produktů po desítkách, možná stovkách kusů. Časem zlepší efektivitu procesu a množství práce se zmenší třeba na polovinu. Ale počtem kusů se nikdy nemohou přiblížit k velkovýrobě a výsledná cena produktu se rozpustí nejen v materiálu a práci na jednom konkrétním kusu, ale i v procesu, který konečnému výrobku předcházel a sice není vidět, ale je tam. Jeho design nevznikl z prvního pokusu, jeho fotky, podle kterých se vám zalíbil se neobjevily zčistajasna, na tu poštu taky nedošel úplně sám. 

    Materiály

    Zhotovení výrobku vyžaduje suroviny nebo ingredience a malí výrobci nejsou většinou v pozici, aby je nakupovali ve velkém množství a to se promítá do nákladů. Ekologicky zodpovědné značky obvykle sází na obnovitelné suroviny, ale to taky znamená, že nejsou nevyčerpatelné. Zvlášť pokud jde třeba o biokvalitu. Ta nevzniká v laboratoři ale ze zdrojů, které jsou zrovna dostupné. Proto je jich méně. A čeho je méně, to je dražší. 

    Přidaná hodnota

    Kromě toho, že je produkt vyrobený ručně nebo z excelentních materiálů může přidanou hodnotu znamenat i design produktu, vizuál značky, výjimečné balení nebo zásada značky z každého produktu věnovat část výtěžku na dobročinnou věc. Přidanou hodnotu nemůže tvůrce dotovat z vlastní kapsy. Jinak to není obchod, ale charita. A přestože majitelé lokálních projektů tvoří svoji značku proto, že je to baví a dělají to srdcem, ještě to neznamená, že si mohou dovolit to dělat zadarmo. Čímž se dostávám k poslednímu bodu.

    Udržitelnost

    Tenhle výraz se zvlášť v posledních letech skloňuje ve všech pádech. Nejčastěji se mluví o té ekologické, ale když už o ní mluvíme tak rádi, pojďme si připomenout, že existuje i ekonomická. Každá značka, ať už malá nebo velká svoji cenu ideálně tvoří tak, aby nejen pokryla náklady, ale vytvářela si i rezervu na další vývoj. U některých výrobků to může být i třetina ceny a jen díky tomu má značka prostředky na vývoj nových produktů, zavedení lepších procesů, nákup kvalitnějších materiálů nebo většího množství surovin, které cenu výrobku mohou snížit. 



    úryvek textu Barbora Perglová
    foto jamiestoker.com 

    . 09 března 2019 .



    Dlouho jsem nad tím přemýšlel, až jsem se konečně rozhodl a jsem rád, že vás dnes můžu pozvat k nám domů. Vítejte. A jako první jsem vybral jednu z mých nejoblíbenějších částí bytu. Kuchyň. Srdce našeho domova. Od začátku bylo tohle místo pro mě prioritou a trvalo bezmála půl roku po našem nastěhování, než jsme si ji zařídili tak, jak jsme chtěli. Dnes můžu říct, že jsme to zvládli a konečně plní všechny funkce. Ne vždy v ní vládne taková harmonie, jako v tento moment, zejména, když se pustím do vaření, ale rozhodně je středobodem, kde se stále něco děje - po ránu, kdy tam rozespalí usrkáváme kávu nebo horký čaj. Odpoledne, kdy mi nahrazuje pracovnu, když tam sedím u PC, vyřizuju emaily nebo upravuju fotky. Večer, kdy se tam potkáváme po práci a vedeme nekonečné debaty a v noci, když nás honí mlsná.