• menu

  • A picture means I know what I was doing every minute. That's why I take pictures. It's a visual diary. - Andy Warhol

    Když jsem začínal s blogováním sledoval jsem stovku blogerek, postupem času se to číslo snižovalo až se zastavilo na malé hrstce blogů, které mě baví buď svým projevem nebo fotografií. Články, které mám nejraději a doslova je hltám slovo po slově jsou random facts nebo-li články, ve kterých na sebe bloger nebo blogerka prozradí nějaké zajímavosti, perličky z osobního života nebo zlozvyky. Je mi strašně sympatické a milé, když na sebe někdo něco práskne a ukáže tím třeba, že není až tak dokonalý, jak jsme si to o něm mohli myslet. S nápadem na tento post mě přivedla Markéta, kterou sleduju sice teprve chvíli, ale její blog mám hrozně rád. A jelikož jsem dostal pocit, že by to tady chtělo vnést trochu svěží vítr, sepsal jsem deset svých podivností a faktů, které o mně věděli buď jen rodina a nejbližší kamarádi nebo vůbec nikdo.


    Nemám řidičák. Je to asi pět let, co mě kamarád vyhecoval, abych si s ním zaplatil soukromou autoškolu. Praxi jsem zvládl na jedničku, jenže když mělo dojít na teorii, spousta termínů se mi kryla s prací a jinými povinnostmi, až se stalo, že uběhl rok, já jsem se k k ní ani jednou nedostal a celý kurz mi propadl.

    V devatenácti jsem zatoužil po černých vlasech. Aniž bych si to předtím pořádně rozmyslel, ještě tentýž den jsem si v drogerii koupil barvu a sám si je obarvil. Vydrželo mi to ani ne čtyřiadvacet hodin. Když jsem se uviděl v zrcadle, bylo to něco tak příšernýho, že jsem hystericky volal své kadeřnici a prosil ji o co nejrychlejší zásah, neuměl jsem si představit, že takhle vyjdu mezi lidi. Naštěstí měla volno hned druhý den ráno. Od té doby alespoň vím, že černá mi sluší jen na oblečení.

    Miluju vaření a pečení. Netrávím v kuchyni kdovíjak šíleně moc času, ale když už v ní jsem, užívám si to tam. Je to pro mě i určitý druh relaxace. Snažím si připravovat obědy do práce, ale víc než pro sebe, mě baví vařit pro ostatní. S kamarádkou pravidelně pořádáme cooking párty a jelikož mám doma toho nejvděčnějšího strávníka pod sluncem, můžu se vyřádit i na něm.

    Usínám při sledování Simpsonů, seriálu Taková moderní rodinka nebo různých reality show. Reality show mě baví ale i jindy, než jen před spaním. Z Výměny manželek jsem nevynechal snad jediný díl a naučil jsem na ni koukat i Roberta. Byl jsem fanoušek např. i Hotelu Paradise.

    Měřím 165 cm a vážím 50 kilo. Obojí jsem nejspíš geneticky zdědil, protože v rodině nikdo nevyrostl do žirafy a neztloustl do hrocha. Vím, že mít padesát kilo v šestadvaceti letech je divný, ale jím pravidelně, normální jídlo a můžu toho sníst kolik chci, ale ručička váhy se neposune. Dost často tohoto faktu druzí zneužívají, jsem totiž často jedinej z kolektivu, kterej se protlačí i tam, kde se to zdá nemožný!

    Mám závislost na dekách, polštářích a ponožkách. Povlaků na polštáře už mám tolik, že je ani všechny nestíhám střídat, na ponožky mám vyhrazenou celou jednu poličku ve skříni, od jednoduchých bílých až po křiklavě barevné s nejrůznějšími potisky.

    Miluju vůni papíru. Nově koupené knížky nebo magazínu. Nesnáším jejich elektronické verze, potřebuju v dlaních cítit papír a otáčet stránku po stránce, aby byl požitek maximální.

    Zbožňuju kávu. Dopředu si plánuju jakou kavárnu v jaký den navštívím a často, když večer usínám se těším na to, až se probudím a dám si svůj šálek voňavého moku. Málokdo ale ví, že si po ránu připravuju kávu bezkofeinovou. Zjistil jsem, že i když neobsahuje kofein, dokáže mě do nového dne nastartovat stejně ba ne-li ještě o kapku líp. Moje smysly probouzí už jen ta její vůně, lynoucí se celým bytem v oparu ranního slunce, zatímco já jsem ve sprše. První kávu s kofeinem si dávám až mezi 9 a 10 dopoledne a nakopne mě k lepším výkonům, než kdyby byla ten den už druhá.

    Každý den vstávám brzy a to i tehdy, když nemusím a nemám nic v plánu. Probudit se po deváté? Shit. Odjakživa jsem ranní ptáče a vždy jsem byl jeden z prvních, co byl vzhůru. A to i po vydařené párty. Mám pocit, že den je pak delší a já toho stihnu víc, než kdybych vstával v 10, 11 dopoledne. To si dám raději šlofíka uprostřed dne :)

    Hotově nebo kartou? Hotově. Vždy. Já totiž nemám kreditní kartu. Spořím si do prasátka a zbytek peněz mám raději u sebe, než na bankovním účtu. Vím, že spousta firem teď za placení kartou nabízí spoustu výhod a bonusů, ale po nepěkných zkušenostech raději volím variantu hotovosti.

    Text a foto Czech Blondýn


    . 31 května 2018 .

    10 random facts

    . 31 května 2018 .

    Když jsem začínal s blogováním sledoval jsem stovku blogerek, postupem času se to číslo snižovalo až se zastavilo na malé hrstce blogů, které mě baví buď svým projevem nebo fotografií. Články, které mám nejraději a doslova je hltám slovo po slově jsou random facts nebo-li články, ve kterých na sebe bloger nebo blogerka prozradí nějaké zajímavosti, perličky z osobního života nebo zlozvyky. Je mi strašně sympatické a milé, když na sebe někdo něco práskne a ukáže tím třeba, že není až tak dokonalý, jak jsme si to o něm mohli myslet. S nápadem na tento post mě přivedla Markéta, kterou sleduju sice teprve chvíli, ale její blog mám hrozně rád. A jelikož jsem dostal pocit, že by to tady chtělo vnést trochu svěží vítr, sepsal jsem deset svých podivností a faktů, které o mně věděli buď jen rodina a nejbližší kamarádi nebo vůbec nikdo.


    Nemám řidičák. Je to asi pět let, co mě kamarád vyhecoval, abych si s ním zaplatil soukromou autoškolu. Praxi jsem zvládl na jedničku, jenže když mělo dojít na teorii, spousta termínů se mi kryla s prací a jinými povinnostmi, až se stalo, že uběhl rok, já jsem se k k ní ani jednou nedostal a celý kurz mi propadl.

    V devatenácti jsem zatoužil po černých vlasech. Aniž bych si to předtím pořádně rozmyslel, ještě tentýž den jsem si v drogerii koupil barvu a sám si je obarvil. Vydrželo mi to ani ne čtyřiadvacet hodin. Když jsem se uviděl v zrcadle, bylo to něco tak příšernýho, že jsem hystericky volal své kadeřnici a prosil ji o co nejrychlejší zásah, neuměl jsem si představit, že takhle vyjdu mezi lidi. Naštěstí měla volno hned druhý den ráno. Od té doby alespoň vím, že černá mi sluší jen na oblečení.

    Miluju vaření a pečení. Netrávím v kuchyni kdovíjak šíleně moc času, ale když už v ní jsem, užívám si to tam. Je to pro mě i určitý druh relaxace. Snažím si připravovat obědy do práce, ale víc než pro sebe, mě baví vařit pro ostatní. S kamarádkou pravidelně pořádáme cooking párty a jelikož mám doma toho nejvděčnějšího strávníka pod sluncem, můžu se vyřádit i na něm.

    Usínám při sledování Simpsonů, seriálu Taková moderní rodinka nebo různých reality show. Reality show mě baví ale i jindy, než jen před spaním. Z Výměny manželek jsem nevynechal snad jediný díl a naučil jsem na ni koukat i Roberta. Byl jsem fanoušek např. i Hotelu Paradise.

    Měřím 165 cm a vážím 50 kilo. Obojí jsem nejspíš geneticky zdědil, protože v rodině nikdo nevyrostl do žirafy a neztloustl do hrocha. Vím, že mít padesát kilo v šestadvaceti letech je divný, ale jím pravidelně, normální jídlo a můžu toho sníst kolik chci, ale ručička váhy se neposune. Dost často tohoto faktu druzí zneužívají, jsem totiž často jedinej z kolektivu, kterej se protlačí i tam, kde se to zdá nemožný!

    Mám závislost na dekách, polštářích a ponožkách. Povlaků na polštáře už mám tolik, že je ani všechny nestíhám střídat, na ponožky mám vyhrazenou celou jednu poličku ve skříni, od jednoduchých bílých až po křiklavě barevné s nejrůznějšími potisky.

    Miluju vůni papíru. Nově koupené knížky nebo magazínu. Nesnáším jejich elektronické verze, potřebuju v dlaních cítit papír a otáčet stránku po stránce, aby byl požitek maximální.

    Zbožňuju kávu. Dopředu si plánuju jakou kavárnu v jaký den navštívím a často, když večer usínám se těším na to, až se probudím a dám si svůj šálek voňavého moku. Málokdo ale ví, že si po ránu připravuju kávu bezkofeinovou. Zjistil jsem, že i když neobsahuje kofein, dokáže mě do nového dne nastartovat stejně ba ne-li ještě o kapku líp. Moje smysly probouzí už jen ta její vůně, lynoucí se celým bytem v oparu ranního slunce, zatímco já jsem ve sprše. První kávu s kofeinem si dávám až mezi 9 a 10 dopoledne a nakopne mě k lepším výkonům, než kdyby byla ten den už druhá.

    Každý den vstávám brzy a to i tehdy, když nemusím a nemám nic v plánu. Probudit se po deváté? Shit. Odjakživa jsem ranní ptáče a vždy jsem byl jeden z prvních, co byl vzhůru. A to i po vydařené párty. Mám pocit, že den je pak delší a já toho stihnu víc, než kdybych vstával v 10, 11 dopoledne. To si dám raději šlofíka uprostřed dne :)

    Hotově nebo kartou? Hotově. Vždy. Já totiž nemám kreditní kartu. Spořím si do prasátka a zbytek peněz mám raději u sebe, než na bankovním účtu. Vím, že spousta firem teď za placení kartou nabízí spoustu výhod a bonusů, ale po nepěkných zkušenostech raději volím variantu hotovosti.

    Text a foto Czech Blondýn


    . 26 května 2018 .


    Sobotní náplavka, domácí kremrole a láska 


    Nové Tomsky z Urbanlux


    Nemléko oslavilo 2. narozeniny. Oslava se konala v Café Neustadt a jednou z novinek byla tahle nejogurtová miska s ovocem, granolou, semínky a sirupem.



    nová kavárna a bistro Cà Phê v Holešovicích


    sunset na Vinohradech


    snídaně v Bistru 8




    Drážďany





    povidlové dopoledne ve Spižírně




    vůně čerstvě upečeného chleba v novém pekařství Artic Bakehouse




    Text a foto Czech Blondýn
    . 22 května 2018 .

    Rozrůstající se betonové bloky způsobují, že nám chybí každodenní kontakt s přírodou a to je důvod, proč mě nepřekvapuje návrat módy ke květinovým motivům, zeleni a živým květinám. Touha být blízko k přírodě je náš přirozený instinkt. Je spojena s odpočinkem a uvolněním. Nemusíme kvůli tomu ale podnikat daleké cesty za město, velmi snadno si lze takové místo vytvořit i doma. Stačí jen pár rostlin, krásné a praktické květináče, přírodní tkaniny s potiskem a samozřejmě zákoutí, odkud onu sílu a energii budeme čerpat.









    Foto tumblr 
    Text Czech Blondýn 

    . 17 května 2018 .

    Sedím za stolem v kavárně. Miluju, jak je tu chvíli ruch a pak se tu prostor zase zklidní a slyším mletí mlýnku, syčení páry, cinkání drobných do kasičky, mlaskání spolusedících nad avokádovými tousty a další zvuky, cítím lynoucí se vůni čerstvého espressa, na kterou jsem se těšil od včerejšího večera, když jsem ulehal do postele, smíšenou s vůní papíru nového vydání mého oblíbeného magazínu, který jsem si koupil cestou v trafice a jemuž se zatím nevyrovná ani sebelepší digitální verze. Tyhle kontrasty mě moc baví. Dešťové kapky bubnují do oken, žárovky zavěšené na stropech se snaží marně prosvítit tu šeď všude okolo a já si lepší čas na psaní jako je teď a tady neumím představit. Bez ohledu na počasí, ať sněží, prší nebo je mlha, stověžatá svý kouzla neztrácí nikdy. Čas plyne a ztrácí se, jako ponožky v pračce.


    Pozoruju velké, malé, široké i úzké kaluže tvořící se venku na chodníku s odlesky noblesní pražské architektury. Sáhnu po telefonu, abych si to vyfotil a mohl se tím pochlubit na instagramu. Ale pak si to rozmyslím. Místo focení si s posledním douškem espressa užívám ten krátký moment, na který sice nemám žádnou hmatatelnou památku, o to víc ale barvitější vzpomínku.

    I přesto, že jsem na instagramu denně, moje potřeba neustále s někým něco sdílet občas stagnuje. Jindy hodinu po hodině aktualizovaný instastories zeje několik dnů prázdnotou, někdy vinnou práce, který je nad hlavu, někdy záměrně, když si ty krásné momenty, co jsem právě zažil nechávám pro sebe.

    Sociální sítě jsou dnes (prý) stejná závislost, jako závislost na drogách nebo hracích automatech. S vědomím, že to, co na nich sdílíme je jen zlomek našich životů a ještě upravený filtry, se dobrovolně přiznávám, že mi Instagram přijde jako super věc. Popravdě, trávím na něm poměrně dost času, ať už pracovně nebo ve volnu, ale ani mě to neštve. Stačí mít na paměti, že i ty nejkrásnější holky, nejsvalnatější kluci a nejšťastnější páry řeší každodenní starosti, který ale nemají na dokonale propracovaným newsfeedu své místo. Tak, jako já nikdy nesdílím, když umývám nádobí, jdu nakupovat do Alberta, cpu se čínou přímo z krabičky nebo vynáším odpadky, nedělají to ani ostatní. Chodím na něj pro inspiraci na cestování, kavárny, jídlo, módu, baví mě sledovat lidi, který možná nemaj sladěný feed, ale jejich popisky nebo fotky jsou zajímavý.

    A jo, možná se jednou dočkám rána, kdy nebudu u popíjení kávy instagramovat, ale obdivovat jabloňový sad za domem, nasávat vůni bylinek ze zahrádky

    A zde profily těch, které sleduju a vy byste měli taky ;)















    Text a foto Czech Blondýn
    . 11 května 2018 .



    Týden se přemlouvám, abych vám napsal. Jenže ono to nějak nešlo. Řídím se tím, že raději nenapíšu nic, než abych tlačil na pilu, né že by nebyla chuť a nálada, ale zastihlo mě období, kdy jsem si prostě jen užíval věcí kolem sebe, potřeboval se alespoň nějak dobít, určitě to všichni znáte. Navíc, ten pocit, že jdu z práce a mám před sebou ještě pár hodin světla k dobru, po zimních měsících, kdy mi to tolik chybělo, je představa pražských večerů s dobrým jídlem a slunění se v rozkvetlých parcích, randíček s kamarádkou u kafe, náplavky, zmrzliny a vitamínu sun mnohem lákavější, než představa, zasednout k notebooku, kde na mě vyskočí milion nových povinností. Úplně obyčejný věci, který ve mně ale pokaždé zanechají velké pocity a udělají z běžného dne krásnější.


    O zpomalení v dnešní hektické době se rozepsala Bára. Vysvětlí vám, proč jsou nabídky wellness víkendů ve srubech a chatičkách, co vypadají venkovsky obyčejně, ale přitom jsou děsně luxusní, jen předraženou hračičkou, co skvěle vypadá na instagramu.

    Ne všichni máme tu možnost pořídit si vlastního psa. Proto tu jsou útulky, kde vám parťáka, kterého byste vzali na procházku kolem řeky nebo do parku, rádi půjčí.

    Lepek je v současnosti hodně skloňované téma. Nekonzumovat ho nebo držet bezlepkovou dietu, pokud vám ji nepředepíše lékař, je podle spousty odborníků hloupost. Bezlepkové produkty navíc často obsahují víc kalorií, než ty s lepkem. Celý květen se můžete nechat zdarma otestovat na intoleranci na lepek.

    Toužíte po místě, kde můžete s hrnkem kávy relaxovat v záři slunce? Těchto jednadvacet kaváren vaši touhu promění ve skutečnost.

    Hvězdami nové lokální kolekce One Star Rated oblíbených tenisek Converse se staly mladí influenceři.

    Že se ekologem můžete stát velmi jednoduše, dokazuje těchto 6 domácích vychytávek. Stačí jen nahradit nejběžnější využívané produkty za šetrnější přírodní alternativy.

    Ostrý jako břitva, takový je seriál Single Lady v hlavní roli s Janou Plodkovou. Druhá série odstartovala v dubnu a premiérové díly běží každou neděli v šest večer.

    Pražský týden designu Prague Design Week na sedm dní zaplní již pátým rokem dvě patra kampusu Hybernská 4 aktuální tvorbou osmi desítek designérů, od nábytku přes produktový design, studentské koncepty až po módu a šperky. Začíná 21. května.

    Bydlíme v šestém patře, bez výtahu, v činžovním domě na Vinohradech. Máme nádherný výhled na stověžatou, skvělou fyzičku, nebojíme se zlodějů a nikdy neodcházíme z domu, aniž bysme si nezkrontrolovali xkrát jestli máme všechno, co potřebujem. A tady je 25 dalších důvodů, proč to tady tak milujem.

    Artic Bakehouse je nová severská pekárna na Újezdu a Eska má nového konkurenta. Dva Vikingové, kteří chtějí se svým islandským kváskovým chlebem dobít Prahu.



    Czech Blondýn