• menu

  • A picture means I know what I was doing every minute. That's why I take pictures. It's a visual diary. - Andy Warhol

    Únor je sice nejkratší měsíc v celém roce, za sebe ale musím říct, když se podívám do poznámek, které jsem si během uplynulého měsíce zapisoval, že jsem toho zažil víc než dost. Školení, přednášky, první farmářské trhy, sluníčko i sníh, focení, spousty dobrého jídla a nespočet vypitých hrnků s kávou. Některé dny byly jako ze žurnálu, jiné je lepší zapomenout. Každopádně, ať tak či onak, zmizel jako lusknutím prstů a proto bylo velmi příjemné si znovu připomenout některé události a akce, o které bych se teď s vámi rád podělil.

    V minulosti jsem se zúčastnil dvou vernisáží Marka Musila z festivalu v Nevadské poušti Burning Man, ale ani to mě neodradilo podívat se na další, která je stále k vidění v Leica Gallery. Obzvlášť, když se tentokrát křtila kniha s výběrem těch nejlepších fotek z dvouletého foto souboru the Burning Man Collection. Aby toho umění nebylo málo, koncem měsíce se ve Veletržním paláci otevřely hned dvě výstavy. První, německé umělkyně Kathariny Grossové s velkorozměrnou malířskou instalací, druhá s tvorbou jedné z nejvýznamnějších umělkyň současnosti, Marií Lassnig. S přítelem jsme pak jeden všední podvečer věnovaly zatím nejobsáhlejší výstavě maleb Kamila Lhotáka v Obecním domě.

    Ani v únoru jsem neotálel, co se týče kavárenského života. Příjemně mě překvapilo Antonínovo pekařství v Karlíně. Ze všech poboček, které Antonín v Praze má, mi právě tahle přišla nejhezčí. Jen kousek od sebe vyrostly dvě kavárenské novinky s příznačnými jmény, Prostě dobrý kafe a Jedno kafe nestačí. Všemi opěvovaný Myšák představil nové snídaňové menu, kde trávit (nejen) víkendový rána je tak jasný. Naopak zklamáním pro mě bylo nové The Bistro na Londýnské. Asi jsem měl příliš velká očekávání. Jídlo sice dobrý, zážitek z něj mi ale značně (z)kazila nepříjemná obsluha a to je něco, kvůli čemu, už mě tam podruhý nikdo neuvidí. Pohlazením na duši je ale nové IF Café Ivety Fabešové v Rosetta paláci v Jungmannově ulici. Doporučuji vyzkoušet jejich vejce Benedikt nebo domácí bábovku, delikátní záležitost.




    Místo, které je jinak obsypané turisty, zelo prázdnotou. Mráz štípal do očí, z komínů se valil kouř a město nasávalo zlatavý odstín. Celé to trochu připomínalo souboj kdo z koho. 


    Vejce Benedikt v novém IF Café 










    Marek Musil World on Fire v Leica Gallery



    M. Lassnig

    To si takhle den před Valentýnem vydáte článek, kde v podstatě píšete, že tenhle svátek neslavíte a v den D dostanete obrovskou kytici tulipánů. 



    Slunce + Ema 

    Text a foto Czech Blondýn
    . 27 února 2018 .

    February InstaLife

    . 27 února 2018 .

    Únor je sice nejkratší měsíc v celém roce, za sebe ale musím říct, když se podívám do poznámek, které jsem si během uplynulého měsíce zapisoval, že jsem toho zažil víc než dost. Školení, přednášky, první farmářské trhy, sluníčko i sníh, focení, spousty dobrého jídla a nespočet vypitých hrnků s kávou. Některé dny byly jako ze žurnálu, jiné je lepší zapomenout. Každopádně, ať tak či onak, zmizel jako lusknutím prstů a proto bylo velmi příjemné si znovu připomenout některé události a akce, o které bych se teď s vámi rád podělil.

    V minulosti jsem se zúčastnil dvou vernisáží Marka Musila z festivalu v Nevadské poušti Burning Man, ale ani to mě neodradilo podívat se na další, která je stále k vidění v Leica Gallery. Obzvlášť, když se tentokrát křtila kniha s výběrem těch nejlepších fotek z dvouletého foto souboru the Burning Man Collection. Aby toho umění nebylo málo, koncem měsíce se ve Veletržním paláci otevřely hned dvě výstavy. První, německé umělkyně Kathariny Grossové s velkorozměrnou malířskou instalací, druhá s tvorbou jedné z nejvýznamnějších umělkyň současnosti, Marií Lassnig. S přítelem jsme pak jeden všední podvečer věnovaly zatím nejobsáhlejší výstavě maleb Kamila Lhotáka v Obecním domě.

    Ani v únoru jsem neotálel, co se týče kavárenského života. Příjemně mě překvapilo Antonínovo pekařství v Karlíně. Ze všech poboček, které Antonín v Praze má, mi právě tahle přišla nejhezčí. Jen kousek od sebe vyrostly dvě kavárenské novinky s příznačnými jmény, Prostě dobrý kafe a Jedno kafe nestačí. Všemi opěvovaný Myšák představil nové snídaňové menu, kde trávit (nejen) víkendový rána je tak jasný. Naopak zklamáním pro mě bylo nové The Bistro na Londýnské. Asi jsem měl příliš velká očekávání. Jídlo sice dobrý, zážitek z něj mi ale značně (z)kazila nepříjemná obsluha a to je něco, kvůli čemu, už mě tam podruhý nikdo neuvidí. Pohlazením na duši je ale nové IF Café Ivety Fabešové v Rosetta paláci v Jungmannově ulici. Doporučuji vyzkoušet jejich vejce Benedikt nebo domácí bábovku, delikátní záležitost.




    Místo, které je jinak obsypané turisty, zelo prázdnotou. Mráz štípal do očí, z komínů se valil kouř a město nasávalo zlatavý odstín. Celé to trochu připomínalo souboj kdo z koho. 


    Vejce Benedikt v novém IF Café 










    Marek Musil World on Fire v Leica Gallery



    M. Lassnig

    To si takhle den před Valentýnem vydáte článek, kde v podstatě píšete, že tenhle svátek neslavíte a v den D dostanete obrovskou kytici tulipánů. 



    Slunce + Ema 

    Text a foto Czech Blondýn
    . 17 února 2018 .

    Krásné ráno. Doufám, že si užíváte víkend plnými doušky a s úsměvem od ucha k uchu. Já rozhodně ano. Tenhle víkend mám sám pro sebe, můj milý odjel slavit maminčiny narozeniny a já toho chci využít a co nejvíc si odpočinout a načerpat nové síly. Kromě pravidelné beauty hodinky v koupelně, už mám za sebou první dostaveníčko s farmářskými trhy, konečně chci dočíst knížku, která mi leží netknutá asi tři týdny na nočním stole, něco dobrého si uvařit k jídlu a pak už to nechat na náhodě a náladě. Víkend je to pro mne po delší době speciální i v tom smyslu, že mám konečně čistou hlavu a mám pocit, že zase můžu dýchat. Když si vzpomenu, jak ustrašeně jsem musel vypadat, když jsem před pár měsíci nastupoval do nové práce a když se na sebe podívám teď a vidím, jakou obrovskou cestu jsem za ten půl rok ušel, nejraději bych si nafackoval, že jsem vůbec dovolil, přemýšlet o tom, že bych odešel a začal jinde znovu, se vším příkořím co takové začátky obnáší. Jsem zaskočený sám ze sebe. Noci, kdy mi se mi hlavou honily ty všechny představy, jaké by to mohlo být, kdy mi šeptal, že u něj najdu podporu, ať už se rozhodnu jakkoliv, noci, kdy jsem na šíji cítil jeho horký dech, co mě uklidňoval, noci, který mi nedovolily klidně spát a kdy jsem se cítil totálně ztracený. Úzkosti, strach z nevědomí, ze zklamání, to všechno je najednou pryč a já zase stojím pevně nohama na zemi a už nepochybuji. Vím, že jsem se rozhodl správně. Odpověď na to, co v životě skutečně chceme, není v ničem kolem nás, ale pouze v nás. To, že spolu netrávíme víkend, jsme si alespoň trochu vynahradili společně stráveným pátečním večerem, kdy jsem upekl podle velmi jednoduchého receptu brownies (plavková sezona je ještě daleko) a pak jsme koukali na Přátele a jiné sitcomy.





    Brownies

    Těsto:
    3 vejce
    150g jemného krupicového cukru
    200g másla
    200ml polotučného mléka
    300g hladké mouky
    1 lžička jedlé sody
    nastrouhaná kůra a šťáva z 1 citronu
    špetka soli

    +

    100g kvalitní čokolády
    25g kvalitního kakaa

    Troubu jsem si předehřál na 160 stupňů. V míse jsem ušlehal vejce s cukrem do pěny. Do ještě horkého rozpuštěného másla vmíchal studené mléko, směs promíchal s vejci s cukrem, přidal všechny ostatní suroviny a vše důkladně umíchal do hladkého těsta. Hotové těsto vlil do formy vystlané pečícím papírem a pekl asi 30 minut, dokud nemělo těsto na povrchu tenkou lesklou křehkou kůrčičku, ale uvnitř zůstalo ještě vláčné.

    Recept pochází z knihy La Buchta.







    tulipseason



    Text a foto Czech Blondýn






    . 13 února 2018 .

    Obejde se bez růžových srdíček i plyšových medvědů, slavnostních večeří s afrodiziakálními účinky, romantických komedií a bonboniér ve tvaru srdce, za to s každodenními maličkostmi, co to společné bytí dělají krásným. A jestli je zrovna čtrnáctého února, prvního května nebo dvanáctého června, je úplně fuk. Láska má ale mnoho podob. Od té, u které se říká, že i hory přenáší, až po lásku na talíři, k cestování, místům dobře známým i těm nepoznaným, filmu, knihám, designu, architektuře, až po zdravou sebelásku.

    Když jsem si hledal na internetu historii Valentýna, svátku, který jedna polovina miluje a druhá ho  považuje za trapný, komerční, umělý a naprosto zbytečný, utkvěla mi v hlavě jedna z legend, která se Valentýna týká. Ono jich existuje spousta, ale právě tahle mi přišla, i když je dost smutná,  svým způsobem ze všech nejhezčí. Vypráví o Císaři Claudiusovi II, který byl znám svou krutostí a touhou po moci. Mužům v armádě, kterou budoval, se ale do boje vstupovat nechtělo, neradi totiž opouštěli své milé a rodiny. Když se to císař dozvěděl, zakázal zásnuby i sňatky po celém Římě. Právě Valentýn však tento rozkaz nerespektoval a dál tajně oddával zamilované páry. Byl proto uvězněn, odsouzen k smrti a popraven 14. února 296. Dcera žalářníka, který střežil uvězněného Valentýna, se do odsouzence zakoukala a protože city byly oboustranné, zamilovaný vězeň své milé těsně před popravou napsal dopis podepsaný S láskou tvůj věrný Valentýn. Odtud pak vznikla tradice zasílání zamilovaných přání a obdarovávání svých lásek.

    Já sám patřím spíše do druhé skupiny, na druhou stranu mi přijde hezké si najít, ve studeném únorovém měsíci, jakoukoliv záminku k menší oslavě a ocenit lásku svých rodičů a nejbližších přátel. 


    Je to právě láska, která v nás vyvolává sladkou nervozitu, vášeň i nevysvětlitelný stesk. Někteří svůj horoucí cit zachytili navždy. Poeticky, v milostných dopisech. Ať už jste zamilovaní nebo zrovna prožíváte single období, půjčte si knihu milostných dopisů velikánů jako Ludwiga Van Beethovena, Oscara Wilda nebo Juliette Drouetové. Romantická vyznání v podobě dopisů jsou tak nádherná, že by je chtěl slyšet nebo číst od své lásky snad každý. Zasněte se. Chce to sklenku vína, vlněnou deku, nadýchané polštáře a ve výsledku je jedno, jestli je budete předčítat své drahé polovičce nebo se stanete věrnými žáky velkých učitelů lásky a necháte se jimi příště inspirovat! 

    Nejkrásnější milostné dopisy, Ronald Tamplin 

    Text Czech Blondýn 



    . 08 února 2018 .

    Pracovní meeting, podepisování nových smluv a příprava daňových podkladů, bylo toho hodně, čemu jsem se musel hned na začátku února věnovat. Také jsme se s přítelem konečně dostali k vytřídění svých šatníků a dva pytle oblečení jsme odnesli lidem, kterým, na rozdíl od nás, ještě snad přinesou radost a hlavně využití. Jedno z mála mých novoročních předsevzetí totiž bylo, že se chci letos víc zapojit do pomoci druhým, kteří v životě neměli tolik štěstí. Dalším příjemným rozptýlením mezi prací a papírováním, byl balíček Perfumers Selection z Fann Parfumerie. Jsou to právě parfumérie, kde si pokaždé připadám ztracený. Přijdu, začnu na papírky stříkat jeden parfém za druhým, takže po chvíli přestávám mít ponětí, jak který voní, poradit si samozřejmě nenechám, protože, kdo jiný než já sám může vědět, co je pro mě nejlepší a nakonec odcházím s lahvičkou, která možná splňuje kritéria posledních módních trendů (peněženka z toho div nekrvácí), ale že by mezi námi bylo to ono splynutí, o kterém mluví všichni odborníci, to se rozhodně říct nedá. Pokud totiž vnímáte tu neskutečnou moc, kterou v sobě parfémy mají, může být výběr té pravé vůně, která bude dlouho vaším každodenním doplňkem a navždy si s ní spojíte všechny jedinečné okamžiky, poměrně náročná věc. Takhle nějak jsem to provozoval do chvíle, než jsem jednou objevil CK2 Calvina Kleina a byla to láska na první, druhé, třetí i mnoho dalších přičichnutí. V momentě, kdy jsem se chystal pro další flakonek, jelikož ten poslední ze sebe vydal i to poslední co mohl, podařilo se mi vyhrát Perfumers Selection, kazetu s pěti vzorečky vůní a voucherem na výměnu za plné balení na tu, která vás osloví nejvíc. Můžete na sobě nechat vůně rozvinout a v klidu poznat, jaká by pro vás byla ta nejlepší.  








    Našimi favority se staly Versace Dylan Blue a Salvatore Ferragamo Casual Life.  

    Text a foto Czech Blondýn