Leden, za kamna nevlezem

by - 08 ledna

Myslím, že jsem městský typ a život ve stověžatý bych nevyměnil ani za tu nejhezčí chaloupku v Orlických horách. Ani se není čemu divit, je mi pětadvacet a líbí se mi, jak je město různorodý a nikdy se v něm nenudím, protože nabízí milion druhů zábavy. Teď přes zimu je ale trochu umění nepropadnout depresi z introvertní mlhy, z čvachtající břečky pod nohama (a z témat kolem prezidentských voleb). O nějaké poeticky zasněžené zimě se sněhem křupajícím pod nohama a vločkami, které se sypou v oranžovém světle pouličních lamp si můžu nechat leda tak v noci zdát. Atak není divu, že i já jsem přilnul k dánskému fenoménu hygge, kterému snad v minulém roce propadli všichni. A neznamená to hned nutně posedávat u krbu v dřevěném skandinávském interiéru v kašmírových svetrech, s ponožkami s norským vzorem, popíjet horkou čokoládu a kochat se, jak venku chumelí a ladně pobíhají sobi. Hygge je především atmosféra bezpečí, pohodlí a sounáležitosti. A tou je pro mne bezpochyby ze všech místností ložnice. Stačí si koupit pár desítek svíček, přes postel přehodit přehoz, pléd, kožešinu, z vánočního stromku sundat světýlka, uvařit si kafe, zachumlat se do polštářů a začíst se. Způsob, jak překonat dlouhou a temnou zimu.






Mohlo by se Vám líbit

0 komentářů