Designed by Veethemes.com | Gooyaabi

Březen byl doslova měsícem objevování. Po Smetana Q a Bella Vida Café, jsem si konečně našel čas i na kavárnu Mezi Srnky. Prostor týhle vinohradský kavárničky velikostí zrovna neoplývá, ale na první pohled zaujme kuchyňská linka, šikovně umístěná podél jedné ze stěn, díky tomu si chvílemi připadám jako v kuchyni svých známých někde na vesnici. V místnosti jsou tři mosazný stoly, který už něco pamatují, ale svým vzhledem přispívají k domácí atmosféře, tak jako židle, každá jiná. Tím, že jsou všechna místa u sebe, se můžeš u dobrý kávy seznámit s někým novým a to je víc než fajn. Použití dřeva v interiéru je, dle mýho osobního názoru, vždy sázka na jistotu! Po boomu minimalismu příjemná změna. 

Sedám si k oknu, protože miluju pozorovat ruch na ulici a u sympatický slečny si objednám kávu a jelikož zrovna odbila jedenáctá dopoledne, tak i pokrm, pro uspokojení kručícího žaludku. Výběr je jednoduchý, protože v nabídce, co se mění každej den, je jedna polévka a jeden hlavní chod. Vyhrává polévka. Mám rád, když není lístek zbytečně přeplácaný a můj výběr je rychlý, nemusím dlouze vybírat co dobrýho si dát. 

Mezi Srnky je jedna z mála kaváren, která je denně aktivní na facebooku a dbá i na vizuální podobu jídla. Přiznávám, že k návštěvě mě zlákaly právě fotografie pokrmů, který se na stěně každej den objevují a já se nad jejich prohlížením mlsně oblizuju. Jasný důkaz, že nezáleží jen na tom, jak jídlo uvaříš, ale i jak ho naservíruješ. Kuchyni tu prezentují jako multikulturní a snaží se maximálně využít sezónní potraviny. Zatímco jeden den si můžeš pochutnat na houbách shitake nebo dýňovým hummusu, na svý si přijdou i milovníci koprovky s trhaným hovězím masem, pečeným bramborem nebo domácích koláčů. 

A jestli ti název něco připomíná, nejsi daleko od pravdy. Dřív tu totiž byla kavárna Mezi zrnky. Je až s podivem, co dokáže jedna změna písmene.

Text a foto Czech Blondýn




Svůj první šálek kávy jsem poprvý ochutnal snad někdy v devátý třídě a ze spolužáků jsem byl mezi posledními, kteří ještě ráno nepotřebovali probouzet kofeinem. Než jsem se začal o kávu zajímat víc a než se kavárny staly mou posedlostí, prošel jsem si obdobím Starbucks a Costa Coffee, kam jsem dokonce měl i svou věrnostní kartičku a byl na ní náležitě pyšný. Teď se za to spíš stydím. Až do chvíle, než jsem objevil výběrovou kávu a v celý svý kráse jí propadl. Kávový svět se pro mě od toho okamžiku stal něčím velmi důležitým, co mě provází každý den a bez čeho si svůj život dokážu jen stěží představit. V kavárnách jsem takřka pořád. Hledám je, když potřebuju nakopnout nebo naopak vypnout. Baví mě objevovat nový místa, kde ve vzduchu voní káva a zní drnčení mlýnků. A že je to opravdu rozmanitý svět, dokazuje nespočet názvů a způsobů přípravy. A já bych ti dnešním článkem chtěl trochu pomoct, se v tomhle nádherným světě zorientovat. Nemám v úmyslu ti kázat ani tě poučovat, že káva chutná skvěle i bez cukru a vůbec není hořká. Ale sám vím, jak pro mě bylo na začátku těžký se v jejím světě vyznat.


Na začátek je asi potřeba zdůraznit, že ani sebelepší přístroj Ti nepomůže vyrobit kávu, pokud na její přípravu použiješ nekvalitní zrna. Ale to je zase jiný téma a jiný povídání.

Flat White, Aeropress, Chemex nebo Americano?

V Praze se v poslední době kaváren s moderní nabídkou kávy rozrostlo jako hub po dešti a neznalým může pohled do jejich nápojovýho lístku pěkně orosit čelo. Kávovým jazykem mluví jen hrstka lidí a pro zbytek je to něco jako španělská vesnice. Jak si mezi nimi tedy vybrat?

Možností číslo jedna, je káva filtrovaná. Ta se připravuje ze zrn, který se pomelou na určitou hrubost, nasypou do filtru a zalijí horkou vodou. Způsobů je několik. Já osobně preferuji French Press nebo Aeropress. Káva z nich mi chutná nejvíc.



Pak jsou tady názvy jako flat white, americano, apod. Ty jsou, ač se tak na první pohled nemusí zdát, na přípravu jednodušší. Základem všech je dokonalé espresso. Právě to je základním pilířem pro další kombinace a přísady. Já si nejčastěji dávám cappuccino a flat white. U cappuccina je to 30ml espressa a zbytek šálku tvoří hutná pěna z horkýho mléka. U flat white je porce espressa dvojitá, tudíž místo 30ml je to 60ml a dolévá se opět teplým mlékem s pěnou. Podává se buď ve skleničce nebo v cappuccinovým šálku. U obou může být jako příjemný bonus latte art. Čokoládovým nebo skořicovým posypem se nejčastěji maskuje káva připravena z nekvalitních surovin!



Bella Vida Café

Café Jedna

Urban Café


Jaká je tvoje nejoblíbenější káva?

Text a foto Czech Blondýn
A závěr módního týdne ve znamení Re-See showroomu, na kterej jsem se těšil celej tejden. Zblízka si prohlídnout, ošahat a popovídat si s designéry o jejich nových kolekcích je hlavní pointou celý týhle události. I tentokrát pod záštitou Nespresso baru, občerstvení z mý oblíbený kavárny Café Café a nahlédnutí, jak se připravuje fashion story do jednoho z nadcházejících vydání módního magazínu Elle. Ale hlavně, hlavně luxusní oblečení od návrhářů, který jsme všichni obdivovali během přehlídek, luxusní nikoli cenou, ale svým zpracováním. Je snad jasný, že jsem si to užil, jak nejvíc to jen šlo! :)



















Text a foto Czech Blondýn

Divím se já, diví se Lukáš, diví se tomu lidi z mýho okolí, ale víkendová mánie kolem pražského fashion weeku mě nechala chladnou, až na Sustainable Fashion Day v holešovickým Vnitroblocku a pondělní přehlídku Lukáše Macháčka, jako jedinou jsem si nenechal ujít. Kde jsou ty časy, kdy jsem se na fashion week připravoval měsíc před jeho zahájením a ladil všechny detaily. Tentokrát jsem dal přednost jarnímu Dyzajn Marketu, ač počasí mu moc nepřálo a kavárenskýmu lelkování v Bella Vida Café, kousek od Kampy. A vlastně jsem se i zpětně utvrdil v ton, že jsem o nic důležitýho ve svým životě nepřišel.

foto Martina Svobodová

Předchozí ročník #mbpfw, kterej se v OD Kotva konal poprvý, se mi líbil mnohem víc, než ten, kterej proběhl nyní. Atmosféra Kotvy je úchvatná, o tom není pochyb, ale prostředí podzemních garáží mě zaujalo víc, než obyčejný 3.patro obchodního domu. Ale to je otázkou vkusu.

O víkendu se v rámci doprovodného programu konal taky Sustainable Fashion Day v oblíbeným holešovickým Vnitroblocku. Byly to diskuse a workshopy, jak si vyrobit vlastní kosmetiku nebo vytvořit efektivní šatník a značky, pro který je etický rozměr módy klíčový.

foto Dummi Lewczyszyn

Nevím jestli nejlepší je to správný slovo, ale kromě Lukáše Macháčka se mi, jako jedna z mála, velmi líbila také kolekce Blažek. Zatímco Lukáše jsem bral jako jakousi jistotu, protože jeho modely dlouhodobě obdivuji a sedí do mýho stylu, se zklamáním bych neodcházel ani z přehlídky Blažek.

Tento týden mě ještě čeká Business Forward Fórum a ve čtvrtek Re-See showroom supported by Nespresso, ze kterýho, jako minulej rok, přinesu i report! :)


Text Czech Blondýn
Foto mbpfw 
Sobota večer. První noc v novým. Říká se, že co se ti zdá v novým první noc, to se ti taky splní. Nepamatuju si pomalu ani jak jsem se dostal do postele, natož potom, co se mi zdálo. Vybavuju si jen maximální vyčerpání, únavu a bolest každičkýho svalu v těle. Co si ale pamatuju přesně, je první ráno, kdy jsem otevřel oči a do pokoje přes škvíry v žaluziích prosvítaly ranní paprsky nedělního slunce. Zpěv ptáků ze zahrady, který mi v Praze tolik chyběl, lahodící mým uším. Únava a bolest jsou rázem pryč a já se cítím jako znovuzrozený.

Od první chvíle se tady cejtím opravdu jako doma a tenhle pocit ve mě sílí každým momentem víc a víc. Jako doma to sice ještě zdaleka nevypadá, což ostatně poznávám už při cestě do koupelny, kam se dostat přes všudypřítomné krabice, je jako si zahrát opičí dráhu. Nedá mi to a musím hned vyzkoušet rohovou vanu. Po ní následuje rychlá snídaně a káva, protože bez kofeinu já prostě nejsem schopnej fungovat. Vyrážíme ještě pro zbytek věcí, ale je to rychlá akce, protože chceme ještě tentýž den pohnout i s vybalováním. Myslel jsem si, že největší práce bude všechno zabalit a převízt, dovolím si změnit názor a největší fuška není všechny svý cennosti zabalit, ale vybalit a najít jim to pravý místo, kde budou zářit. Navíc musíme řešit nedostatek místa kvůli zkoseným stropům, pod kterejma já miluju spát a jsou na oko pohledný, z praktickýho hlediska už je to ale o něco horší. Jediným štěstím je, že jsme se některých věcí zbavily, i tak je to ale chvílemi škatulata hejbejte se. Sestavení větších kusů nábytku než je polička, se ujímá Lukáš, zatímco já se s chutí vrhám do estetický stránky, která mi jde podstatně líp než zacházení s vrtačkou. Jojo, pražská buznička ❤

Končíme, když už po slunci nejsou ani památky, na obloze se v celý svý kráse vyjímá měsíc a ke spánku se dostáváme opět až po půlnoci. Konečně to ale začíná mít první rysy místa, kterýmu budem říkat doma. Ložnice, na kterou jsme se vrhli jako na první místnost, je kompletně hotová, stejně jako kuchyň, zbejvá obývák, kde ještě vládne trochu chaos, ale s časem nebojujem, není důvod nikam spěchat. Jeho dominantou je bezesporu tenhle krb a já si aspoň v myšlenkách představuju, jak krásný to bude, až u něj posedíme, poslouchat praskající dřevo a sledovat poletující plamínky ohně. Jen z tohoto důvodu mě trochu mrzí, že už není zima 😄  Jako odměnu po tomhle cirkusu, si na sebe ve středu večer berem plavky a skáčem do bazénu, kterej je konečně dostatečně vyhřátej na plavání a to je prostě nejvíc, na co jsme se od začátku těšili, spolu se saunou a zahradou.







Text a foto Czech Blondýn

Tak si to pojďme hezky celý zrekapitulovat...

Píše se 28. únor a my se jedeme podívat na první prohlídku. Důležitý je to slovo první. Sejdem se s milým starším pánem a ten nám ukazuje, kvůli čemu jsme sem jeli. Srdce mi buší jako splašený a nestačím vnímat všechny detaily, když překročíme práh domu. Je to trochu (víc) crazy. Je to naše první prohlídka od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že si musíme do tří měsíců najít nový místo, kterýmu budem říkat doma. Nechce se mi uvěřit, že by to hned napoprvý vyšlo a my si tak mohli odpustit těch několik dlouhejch večerů sjížděním stránek s inzercí. Ale nakonec se stane nemožný a o tejden později už podepisujem nájemní smlouvu a otevíráme láhev se šampaňským, protože na tohle si prostě musíme připít. 

一一一一

Už párkrát jsem se stěhoval, ale nikdy při mě štěstí nestálo tak, jako teď. 
一一一一

Ta náročnější část přichází s balením. Ne nadarmo se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Praxi sice v tomhle oboru už nějakou mám, ale fígle na to, jak se vyhnout ringu s banánovkama, nulová. Sedím uprostřed ložnice obklopen ze všech stran krabicemi a začínám propadat mírný hysterii, jestli se tenhle kolotoč dá ve zdraví přežít. To ještě netuším co mě čeká v den D. Protočím oči, uklidním se, nadechnu a vydechnu. Jestli nemám řešit zbytečný blbosti, chce si to jen obalit nervy. Čímkoliv, co je zrovna po ruce.

一一一一

Zvyšuju volume a kradu jednu lahvinku svýho oblíbenýho Cheneta, přezdívanýmu Chanel. 


一一一一
Celej tenhle proces se dá brát taky jako příležitost se zbavit všech nepotřebných cetek. Když jsem se stěhoval poprvý, můj celej život se vešel do několika krabic, ještě jsem neměl žádnej nábytek a tak mi ani při vyslovení slova stěhování, nenaskočila husí kůže a mým největším problémem bylo, kde složit hlavu. Ale s přibývajícím věkem. Priority, nic nepotřebuju, se najednou změnily, na potřebuju všechno. Jednu výhodu to má. Alespoň nemusíme lítat po krámech s nábytkem a bytovými doplňky a shánět, na čem budem sedět, jíst, spát. Vyřešeno. A jestli se dělá při stěhování čistka v osobních věcech, jako v oblečení atd. není na škodu ji rozšířit i do oblasti opravdu potřebuju dva a více /doplň/...



A co říct k novýmu bydlení?

Po rozhodování, jestli bydlet v Praze a mít to do centra pár stanic tramvají, ale mačkat se v kamrlíku, nebo si udělat základnu o trochu dál, ale toho prostoru mít o dost víc, jsme se nakonec rozhodli pro možnost č. 2 a baráček v Říčanech. Sice jsme tím přišli o výhled na pražský panorama, ale myslím, že  vnitřní bazén se saunou oh jéé ✌, tu ztrátu celkem dobře vyvažuje!! Jakmile se trochu zabydlíme, ukážu ti z našeho novýho bydlení víc!







Foto a text Czech Blondýn
Jestli čekáš nějakou pikantní historku z mýho prvního rande s Markem, tak to nejdřív uvedu na pravou míru. Mark totiž není můj nový přítel ani milenec, s Lukášem nám to stále skvěle klape, to se mi jen dostaly do ruky peeling balíčky Mark Scrub. A co by pro nás, kávový požitkáře, mohlo být víc uspokojující než produkt, kde je káva hlavní složkou? Mark je přírodní kávový peeling, kterej se rychle vyšplhal mezi naše kosmetický favority. Tvoří ho zrna kávy robusta, mořská sůl, hnědej cukr, mandlový a organický kokosový olej, přírodní esenciální olej a vitamín E. Žádná chemie, nic co by tvýmu tělu mohlo uškodit. Jeho konzistence není úplně sypká a proto se na pokožce příjemně roztírá, celej proces nezabere víc než pár minut. Výsledky jsou vidět už po prvním použití, kdy je pokožka dokonale jemná, s nemastným filmem (díky kokosovýmu oleji) a nádherně voní. Jak si s Markem potykat ostatně najdeš na zadní straně každýho balení. No a v neposlední řadě se mi líbí taky jeho vzhled, prostě sympaťák na první pohled! S ním se každá sprcha nebo koupel rychle stala malým dostaveníčkem, i když tam teda po něm zůstává trochu bordel :) Malý důvod, aby Lukáš začal žárlit, tu přece jen asi bude :) Za sebe můžu doporučit kombinaci káva a kokos nebo taky speciální edici určenou přímo pro muže, After Gym, s čokoládovo-peppermintovou vůní.









Text a foto Czech Blondýn