U nás doma

Původně jsem pro vás zamýšlel něco úplně jiného, ale okolnosti tomu nedaly a já se pustil do psaní postu o našem novém bydlení, který jsem měl v plánu už dávno. I po několika měsících, co tady bydlíme, totiž stále ještě není všechno ťip ťop, nikam ale nespěcháme a proto si to tady vytváříme k obrazu svému pomalu, ale svědomitě. A zatímco před několika týdny ještě výsledky naší práce vidět nebyly, teď můžu s jistotou říct, že na mě dýchají z každého rohu. Když jsme si byli oficiálně převzít klíče, to bylo na začátku června, byli jsme neuvěřitelně šťastní, oba jsme snili o velkém a prostorném bytě v nejvyšším poschodí, kde nám bude celý den svítit slunko, ale zároveň jsme viděli tu obrovskou dřinu. Asi by bylo snadnější, nastěhovat se do vymazleného a sterilně upraveného a jen si vybalit a najít všem věcem nejvhodnější místa (což jako pro puntičkáře je pro mě z celýho procesu stěhování, ta zdaleka nejhorší část). Ale my jsme si vybrali cestu, s úžasným výhledem na stověžatou, kterej nás, i po těch několika měsících, stále baví a dokáže pěkně vyvést z míry, se zkoseným stropem z voňavýho dřeva, díky kterýmu si při usínání připadám jako na horský chalupě, u který občas cinká tramvaj nebo kolem ní projíždí houkající sanitka :) Podkrovní ateliér, ale šikovně předělaný na byt, kterej nás okamžitě chytil za srdce a my se do něj zamilovali, i se všemi jeho nedostatky, ateliér, kterej má duši a mě neuvěřitelně baví ji kousek po kousku objevovat a hrát si s ní, když jsem to já, kdo vymýšlí pravidla.


Bydlel jsem v bytečku o pár metrech čtverečních, kde na mě bylo vidět, jak u plotny dělám snídani přímo z postele, bydlel jsem v domečku se zahradou, kde nechyběl bazén se saunou, krb ani velká zahrada a kde byla kuchyň, o který sní většina lidí. Bydlel jsem ve spolubydlení, kde byly stěny jako z papíru a na koupelnu by se mohl udělat pořadník. Nic z toho bych ve svým životě nevymazal, protože to byla skvělá škola života a možná díky tomu, teď dokážu ocenit i neocenitelné a z každýho malýho úspěchu se raduju jako malý dítě.

Milujeme jeho polohu, baví nás chodit pěšky, koukat po domech a obdivovat architekturu, která je na Vinohradech překrásná! 







Ty výhledy jsou prostě dechberoucí a nikdy neomrzí. Zatímco z ložnice máme vinohradskou třídu jako na stříbrném podnose, z kuchyně je výhled do klidnější části vnitroblocku. Ač svou velikostí se mezi největší pyšnit nemůže, je právě díky rozmístění oken opticky prostornější a světlejší.


Další nespornou výhodou našeho vinohradského bydlení je fakt, že nemáme žádný sousedy. Jsme v posledním patře, trochu stranou od ostatních nájemníků a na našem podlaží jsou pouze dva byty, z čeho jeden je náš a druhej je prázdnej. Máme tak spoustu soukromí a nemusíme se takřka v ničem omezovat. 



Na nočním stolku nám nechybí lampička, sluchátka pro poslech hudby, reprák pro lepší zvuk u sledování filmů, budík, diář, kam si před spaním zaznamenávám nejen plány na další dny, ale i poznámky a nápady, balzám na rty od Onest. 


Kuchyň. Nejoblíbenější část každého domova, kde vznikají jídla, nad kterými se nám dělají boule za ušima, kde z kávovaru každé ráno syčí horká pára, rozespalí tam po nedělích srkáme kafe a vedeme nekonečné debaty a kde začíná i končí snad každá párty. Ta naše je maličká, ale nám vyhovuje. Má všechno co potřebujeme, vzhledem k tomu, že přítel skoro nevaří a já pouze o víkendech, protože přes pracovní týden to moc nestíhám. Je rychlá na úklid a šetří čas i energii na jiné věci. 

 Naším posledním přáním tak zůstává terasa, kde bysme si pěstovali bylinky a rajčata, četli, popíjeli prosecco a v létě snídani.



Text a foto Czech Blondýn

0 komentářů:

Okomentovat

My Instagram