Splněný sen, velká dřina a kdo neriskuje, nic nemá | Czech Blondýn

Splněný sen, velká dřina a kdo neriskuje, nic nemá

Sedím ve svý oblíbený kavárně, přes skleněnou výlohu sem praží slunce a místností se nese horkej vzduch. Před sebou mám ledový latté, protože ač nemám problém si objednat i v teplých letních dnech horký cappuccino, dnes ho na celý čáře porazila tahle ledová pochoutka. Mám z něj neskutečnou radost. Moje tělo při každým novým dotyku rtů s okrajem sklenky zalije blažený pocit úlevy a všudypřítomný horko je najednou o něco víc snesitelnější. V kavárně sedím sám. Z repráčků nad barem hraje svižná muzika. 
Nevím jestli mi je tahle situace, kdy nejsem v podniku obklopen dalšími hosty, kdy jsou stoly prázdný a nervózně čekají na svý dočasný majitele, nepříjemná, nebo jestli si to naopak užívám, že mám celou tuhle kavárenskou show pro sebe. Příjemný prostředí, vstřícná a usměvavá obsluha, poloha v centru a dveře stejně zůstávaj zavřený. Je tou chybou snad nedaleko známější jiný podnik, proč tohle místo zeje prázdnotou? Nebo je příliv nových kaváren příliš silný a kavárenských povalečů příliš málo? Nebo se úspěch dostaví až časem? Tuhle hádanku teď a tady asi těžko rozluštím.


Ale kdoví proč mi tahle situace připomíná mý začátky blogování. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že se budu živit tím, co na začátku byla jen zábava a vyplň prázdných večerů, bavit se u toho, poznávat nový lidi a jejich životní příběhy, který mi způsobí nejednu probdělou noc, myslel bych si o něm, že je přinejmenším blázen. A možná nepatřím mezi nejlepší, nemám největší sledovanost ani nedostávám pozvánky na tuhle a tamhletu akci a večírek, ale přesto dělám to, co mě baví, s láskou sobě vlastní i ke čtenářům. Jsem svým vlastním šéfem, nemusím se nikomu zodpovídat a nikomu lézt do zadku. Nikoho se dovolovat, ani se nikomu podvolovat, mít všechno pouze ve svejch rukách a stresovat se jen ze svejch chyb a úkolů, do kterejch jsem se sám uvrtal, protože jsem to tak chtěl (a chci).

Jasně, že to nebylo a není pokaždý dokonalý, nádherný a krásný, tuhle myšlenku ze svý hlavy rychle vypusť, ale stojí to za to víc, než se trápit v práci, kde ztrácím sám sebe, musím dělat věci, který se mi příčí a každý ráno odcházím z domu se sevřeným hrdlem, co mě v ní dnes zase čeká. Pokaždý si uvědomím, že mám vlastně obrovský štěstí. A z toho uvědomění si přichází pocit radosti. A štěstí a radost jsou dvě zcela odlišný metafory. Není to úplně to samé. Štěstí, to který je vidět i to, který si nosím uvnitř sebe, je za celej můj život, jakej právě teď mám, za lidi kolem sebe, za toho nejdokonalejšího přítele pod sluncem. Radost je chvilkový pocit. Z novýho dílu oblíbenýho seriálu, z červeno-oranžovo-růžový oblohy, kterou se kocháme při jedný z našich podvečerních toulkách městem, ze závanu větru, co cítím na svý tváři v teplým letním dni, z brnkání na kytaru, když si soused vedle nás rozhodne na balkóně procvičit pár akordů. Štěstí a radost, dvě odlišný metafory, ale nelze žít šťastný život bez radostných okamžiků.




Kdo neriskuje, nic nemá. V tomhle mi hodně otevřelo oči blogování a poznání skvělejch lidí, kteří si šli za svým snem a museli překonat nejednu překážku. Ale většina z nich to dala. Na první pohled možná slabí jedinci, ale uvnitř neskutečně silní, kteří to nikdy nevzdali a jsou pro mě inspirací, že v dnešním světě nic není nemožné, ale pokud něco chceš, musíš si za tím jít. Nedostatek sama sebe, (jóó i kluci maj tyhle pocity), nedostatečně velký koule na to, abych se vypořádal s určitými životními situacemi.

Ale úspěchy se nedostaví, jestliže se kolem tebe bude jako mlha vznášet duševní nebo psychický opar. Tak, jako auto potřebuje k další cestě benzín, náš hnací motor pohání energie a síla. 

Vždycky se s tím ale dá něco dělat. Možná i proto jsem letošní léto pojal jako jednu velkou výzvu, kterou odstartovala moje přihláška na srpnovou stáž. Zase si o kousek rozšířím svou komfortní zónu a naučím se věci vnímat jinak. Co třeba příště místo " nemám čas " nebo " nemůžu ", zkusit " proč ne? " Pokaždé, když si takhle něco splním, něco, z čeho jsem měl strach a už jen při pomyšlení na to, se mi svíraly prsty u nohou, usměju se a je to ten okamžik, kdy vím, že stálo za to riskovat, kterej mě posunul dál. A nejsou to právě tyhle momenty v životě, kterými utváříme sami sebe?



Text a foto Czech Blondýn

4 komentáře:

  1. Po dlouhé době článek, který se netýká cestování a který jsem přečetla celý :) To je fakt krásný, já mam z toho vždy takovou radost, když se ostatním něco podaří, po čem dlouho toužili.. Obzvláště pokud je to blogování, držím palce dál a stáž bude určitě skvělá :) Od ted jsem další pravidelný čtenář!
    Ejnets in Lisboa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, tohle vždy tolik potěší! ;)

      Vymazat
  2. Páni. Páni, páni. Tohle je dokonalej článek. A říkám to jako někdo, kdo se takovýmhle "motivačno-najdisisvoucestu-najdisámsebe" věcem, článkům a vůbec tak podobně věnuje snad celej svůj život.
    Jednou bych chtěla navštívit úplně prázdnou kavárnu, dát si nějaký latté a požírat u toho obrovskej kus nějakýho neskutečně dobrýho dortu, protože jsem samozřejmě silná nezávislá žena,která nepotřebuje být hubená, aby oslnila nějakýho cháska. Stačí mi totiž.. můj smysl pro humor, ehm..
    O rozdílu mezi štěstím a radostí jsem ještě nepřemýšlela, ale piš si, že budu teď hrozně chytře používat tvoji myšlenku pokaždé na to dojde řeč. Mně osobně se tedy hrozně líbí, jak se v angličtině roslišujou dva druhy štěstí - happiness a luck. A nic společnýho v tom není, jen jsi mi to těma metaforama připomněl. .)
    Silvi
    silviwitchen.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Silvie, děkuju, jsem rád, že se článek líbí a že tě v něčem inspiroval, to je pak dvojnásobná radost! :)

      Vymazat

Instagram