Jak jsem zezelenal | Czech Blondýn

Jak jsem zezelenal

Byli jsme v botanický. V botanický na Albertově. V botanický, která je nejstarší ve stověžatý a brzy oslaví čtvrt tisíciletí od svýho založení v roce 1775. Ve stejný budově, kde je katedra botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústav pro životní prostředí. Abys to pochopil správně, já už tady jednou byl, ale to byla zrovna pražská muzejní noc, takže to tady lidma přetékalo a na nějakou větší prohlídku nebyl čas ani nálada, (venkovní expozici jsem si prohlídl až teď), můj plán zněl proto jasně, podívat se sem znovu a tentokrát v poměru rostlin a lidí 1:0. A to se mi splnilo, skoro to vypadalo, že máme celou zahradu sami pro sebe. Její nezaměnitelný kouzlo možná spočívá ve všudypřítomný zelený stovek nejrůznějších odstínů, rostlin vrhající nejrůznější stíny, uměle vytvořeným klimatem, tak aby se jim co nejlíp dařilo nebo voliérou s ptáky, kteří tě svým křikem pozdraví hned u vchodu.


Pokaždý, když se takovým místem procházím, vzpomenu si na babiččinu malebnou zahradu obrostlou břečťanem, kam jsem pravidelně každý léto jezdil na prázdniny. Pamatuju si na její starej kulatej stůl u kterýho jsem sedával na rozvrzaný židli, na slunečnice točící se za sluncem, včely, poletující víc kolem sladkejch limonád než sbírající pil, keříky s rajčaty, který jsem chodil tajně krást, nespočet záhonků s bylinkami a další poklady. Jakmile odbila půl osmá večer a půda byla po celým dni vyprahlá a suchá, pustila se babička do zalévání a drobných úprav. Starost o zahradu pro ni byla sice s každou vráskou obtížnější, ale zároveň jí přinášela určitý klid a rozptýlení. Nikdy jsem ji neslyšel, že by si na něco stěžovala, myslím, že hrabání v hlíně pro ni byla určitá terapie.


Kdybys mému mladšímu já řekl, že se někdy budu zajímat o rostliny, nejspíš by se ti zplna hrdla vysmálo. Dnes je to víc než fikce. Jelikož žiju ve stověžatý, možnost mít svou zahrádku bude ještě pár let tabu, vystačit si tak musím s kytkama za oknem, v pokoji na parapetu nebo různě po bytě. Začínám sice s jednou rostlinkou, kterou mám od dubna a to je u mně nevídaný úspěch, postupem času ale chci svou domácí sbírku určitě rozšířit. Dlouho se mi líbí představa, mít svý vlastní bylinky, dochucovat si s nima jídla a míchat je do drinků. Jak jsem nedávno psal, pěstování rostlin má nespočet výhod a mě tyhle důvody stačí k tomu, abych si doma vytvořil takovou svou vlastní, malou, zelenou džungli.



– obohacují vzduch o molekuly kyslíku
– jsou přírodním zvlhčovačem vzduchu
– vylučují silice, které krásně provoní jakýkoliv prostor (a jsou o dost zdravější než umělé vůně do bytu)
– ze vzduchu odebírají námi vydechovaný oxid uhličitý
– absorbují škodlivé látky a toxiny
– zelená barva uklidňuje
– z bylinek se dá vařit = vaříme z toho, co vypěstujeme = udržitelná domácnost
– masožravka vás dokonce umí zbavit otravné mouchy

Příroda doma i ve městě


Až do 3.srpna zkrášluje náměstí Václava Havla tkzv. botanický labyrint českého architekta Juráše Lasovského ve spolupráci s Haenke. Zelená instalace má lidem připomenout, jak důležitou roli hrají rostliny v betonové džungli. Tohle chceš vidět! Druhý projekt, který se mi líbí a utkvěl mi v hlavě, je kampaň značky cideru Strongbow, která ve svým konceptu NatureRemix vrací přírodu do města. S červnem přišel zákaz kouření v restauracích a kavárnách, u té příležitosti vznikla myšlenka do opuštěných popelníků místo cigaret sázet květiny, s novým heslem Kouření Out, Příroda In. Víc o projektu, do kterýho se můžeš zapojit taky, si přečti tady.


text Czech Blondýn
foto Elle Decor

Žádné komentáře:

Okomentovat

Instagram