Nirvána | Czech Blondýn

Nirvána


Mám toho tolik na srdci, o čem bych rád psal, až se to tam už skoro nevejde. Začínám smolit první řádky novýho článku, ale na monitoru mi bliká varovný signál a upozorňuje mě, že výdrž baterie se blíží k nule. Sáhnu po nabíječce, zapojím ji do zásuvky a zjistím, že přestala fungovat. Baterie se každou minutou snižuje a mě nezbejvá nic jinýho, než článek přerušit, utlumit ty stohy myšlenek v hlavě a počkat, až u sebe budu mít nějakou funkční  a dodám přístroji potřebnou šťávu. Sedám si k oknu, do uší mi přes sluchátka proudí tóny oblíbený hudby a poslední záblesky jarního slunce mizí za obzorem. Jaká ironie, napadá mě, protože se po celodenním výletu ve Stromovce, cejtím stejně jako můj vyšťavený comp. Urvanej jako kotě, ale maximálně spokojenej.


Dřív by mě tahle situace asi dost vytočila, ale dnes jsem bez stresu a užívám si tu chvíli, kdy můžu bejt sám (se) sebou a dobrou knihou. Zatímco teď se dokážu celej den válet v posteli, koukat na filmy, číst si nebo rozjímat nad kávou ve svý oblíbený kavárně, aniž bych měl výčitky, že musím odepsat na emaily a zprávy, udělat tohle a tamhleto, dřív jsem to sice dokázal taky, ale v hlavě jsem stále přemýšlel nad prací a všema povinnostma, nedokázal jsem vypnout. Energii jsem rozdával, ale už ji neuměl čerpat zpět, samo sebou se to na mě začalo podepisovat psychicky a fyzicky, z očí se vytrácela jiskra, tělo bylo jako bez duše, naložil jsem si toho na záda víc, než jsem byl schopen unést a vražednou kombinací bylo, že jsem nikoho nechtěl zklamat a do každýho úkolu dával 110%. 

Ty časy jsou naštěstí pryč a já pochopil, že nikdy nebudu mít všechno pintlich, pokaždý se najde něco, nad čím se bude vznášet vykřičník. Než odpovím na všechny emaily, přistane mi jich ve schránce dalších sto. Stále jsem sice na sebe přísný a nikdy nedělám žádnou věc napůl, ale už vím, do čeho se to vyplatí a kde jen plýtvám zbytečně energií a svým časem.  To platí jak v pracovní sféře, tak i v osobní rovině. 

Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se naučil určitý věci uložit ke spánku, protože buď sami dozrají, nebo se ve správnou chvíli sami připomenou. Není to lenost, je to o tom, určit si priority a mít čas si odpočinout a věnovat se sobě. Raději než mít pečlivě odškrtaný bucket list, budu ten kluk, kterej možná neměl všechno perfektní (co je a co není?), ale za to ve svým životě leccos prožil. Takovej ten pocit, kterej nemá barvu ani tvar, ale víš, že přišel, stojí vedle tebe a užíváš si i naprostý maličkosti. 


Text a foto Czech Blondýn

Žádné komentáře:

Okomentovat

Instagram