Designed by Veethemes.com | Gooyaabi

Jak se zabydlujeme

Sobota večer. První noc v novým. Říká se, že co se ti zdá v novým první noc, to se ti taky splní. Nepamatuju si pomalu ani jak jsem se dostal do postele, natož potom, co se mi zdálo. Vybavuju si jen maximální vyčerpání, únavu a bolest každičkýho svalu v těle. Co si ale pamatuju přesně, je první ráno, kdy jsem otevřel oči a do pokoje přes škvíry v žaluziích prosvítaly ranní paprsky nedělního slunce. Zpěv ptáků ze zahrady, který mi v Praze tolik chyběl, lahodící mým uším. Únava a bolest jsou rázem pryč a já se cítím jako znovuzrozený.

Od první chvíle se tady cejtím opravdu jako doma a tenhle pocit ve mě sílí každým momentem víc a víc. Jako doma to sice ještě zdaleka nevypadá, což ostatně poznávám už při cestě do koupelny, kam se dostat přes všudypřítomné krabice, je jako si zahrát opičí dráhu. Nedá mi to a musím hned vyzkoušet rohovou vanu. Po ní následuje rychlá snídaně a káva, protože bez kofeinu já prostě nejsem schopnej fungovat. Vyrážíme ještě pro zbytek věcí, ale je to rychlá akce, protože chceme ještě tentýž den pohnout i s vybalováním. Myslel jsem si, že největší práce bude všechno zabalit a převízt, dovolím si změnit názor a největší fuška není všechny svý cennosti zabalit, ale vybalit a najít jim to pravý místo, kde budou zářit. Navíc musíme řešit nedostatek místa kvůli zkoseným stropům, pod kterejma já miluju spát a jsou na oko pohledný, z praktickýho hlediska už je to ale o něco horší. Jediným štěstím je, že jsme se některých věcí zbavily, i tak je to ale chvílemi škatulata hejbejte se. Sestavení větších kusů nábytku než je polička, se ujímá Lukáš, zatímco já se s chutí vrhám do estetický stránky, která mi jde podstatně líp než zacházení s vrtačkou. Jojo, pražská buznička ❤

Končíme, když už po slunci nejsou ani památky, na obloze se v celý svý kráse vyjímá měsíc a ke spánku se dostáváme opět až po půlnoci. Konečně to ale začíná mít první rysy místa, kterýmu budem říkat doma. Ložnice, na kterou jsme se vrhli jako na první místnost, je kompletně hotová, stejně jako kuchyň, zbejvá obývák, kde ještě vládne trochu chaos, ale s časem nebojujem, není důvod nikam spěchat. Jeho dominantou je bezesporu tenhle krb a já si aspoň v myšlenkách představuju, jak krásný to bude, až u něj posedíme, poslouchat praskající dřevo a sledovat poletující plamínky ohně. Jen z tohoto důvodu mě trochu mrzí, že už není zima 😄  Jako odměnu po tomhle cirkusu, si na sebe ve středu večer berem plavky a skáčem do bazénu, kterej je konečně dostatečně vyhřátej na plavání a to je prostě nejvíc, na co jsme se od začátku těšili, spolu se saunou a zahradou.







Text a foto Czech Blondýn

4 komentáře:

  1. Ježiš, to je tak super článek! Máš úžasný styl psaní!:) ...čte se to jedna báseň. Měj se hezky,
    Tina
    http://tinasmerdova.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu a jsem rád, že se článek líbí! :)

      Vymazat
  2. Snad poprvé jsem konečně našel klučičí blog :D Teď po dlouhé době začínám znovu blogovat tak tě jdu sledovat!!
    Btw - Těším se nejvíc na svoje vlastní bydlení.. pokud by to vyšlo tak o prázdninách bych mohl pracovat v praze a tam už se něco najde .. snad to vyjde :D
    Můžeme se sledovat navzájem :)

    http://neverforgetneverlookback.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen do toho, klučičích blogů je pořád málo :)
      Tak přeju, aby to celý s tím bydlením i prací vyšlo!

      Vymazat