S Lucií Urban ve Vnitroblocku

Lidský štěstí je jako fotografování. Musíš zaostřit na to, co je důležitý, zachytit to úžasný a když se to nepovede, zkusit to znovu! 



Ve svým zorným poli mám Lucii Urban poměrně dlouho. Studentka ze Zlína, která přemýšlí, že si příjmení Urban nechá zapsat do občanky oficiálně, se focení věnuje odmalička, vyniká mezi ostatními fotografy zejména svým přístupem a celou filozofií focení. Namísto naškrobených póz má ráda autenticitu a proto většina focení začíná přátelským povídáním a vzájemným seznámením. Jakmile opadne počáteční nervozita a stres, to je pro Lucii chvíle, kdy může začít pracovat. A to je taky důvod, proč jsem jí požádal o schůzku a jsem rád, že jsem se ní mohl potkat. I když jsme oba ten den měli program narvanej k prasknutí, v holešovickým Vnitroblocku jsme si přes dvě hodiny povídali (nejen) o focení a blogování.


Když jsem se blížil k Vnitroblocku, byl jsem trochu nervózní. Nebylo to z Lucie, protože jsem tak nějak poznal, že si asi budem rozumět, ale časovej harmonogram se mi sypal jako domeček z karet a přijít na první schůzku pozdě, je trapas a dobrou vizitkou to taky neoplývá. Naštěstí zasáhla vyšší síla čti Lucka poslala zprávu s omluvou, že se o půl hodiny opozdí, takže jsem si mohl v klidu vydechnout, objednat si kávu a rozmrznout. Pak se mi za zády objevila drobná slečna s velkým batohem a širokým úsměvem. Energie z ní přímo sršela.


Sáčky na sendviče

Lucie, která se v současný době věnuje zejména svatebním projektům, do Prahy jezdí několikrát do měsíce, protože českej rybníček je malej a kampaní neustále přibývá. Tou poslední jsou šperky Kat.jewelry český designérky Kateřiny Sochorový. Měl jsem možnost nahlédnout a výsledný snímky vypadají fantasticky! Ty byli mimochodem předtím schovaný v pytlíku, kterej už díky svý roztomilosti ve mně vyvolal touhu podívat se, co se skrejvá uvnitř. Kdo by řekl, že jeho původní využití mělo bejt na sendvič :)


Foto credit Lucie Urban
Text Czech Blondýn

Monaco Parfums pour Homme Men

Monaco pour Homme sice na trhu není žádnou horkou novinkou, ale já se s tímhle parfémem seznámil až o Vánocích, protože jsem ho dostal jako jeden z dárků. Chvíli mi trvalo, než jsem se k článku dokopal, ale konečně se mi to podařilo a můžu ti ho představit na blogu! 


Ústředním mottem celý týhle vůně jsou kořenitě dřevitý tóny. Úvod tvoří pinie s akordem lehký mořský břízy. Následuje propojení bergamotu a citrónu, který se mění v jemný dotek okvětních lístků magnólie s tónem čili papriček a celou voňavou symfonii ukončuje ambrox a vetiver. 


Stejně zajímavá je i vizuální podoba parfému, která odkazuje ke slavnýmu knížectví. Zatímco tvář flakónu kopíruje ušlechtilé linie silného atletického mužského těla, zlatavý odstín má připomínat nejoblíbenější párty pití, šampaňské. Uzávěr evokuje svět kasina a hromadu blyštivých žetonů. Za parfémem stojí Antoine Maisondieu a ty ho za cenu kolem dvou tisíc seženeš ve vybraných parfumériích. 

Text a foto Czech Blondýn

Zmatení záletníci, brunch a soutěž s Onest

Klidný, dlouhý a lenivý ráno. Moc jich není. Možná bych je dokázal spočítat i na prstech jedné ruky. Ale když už se to klidný, dlouhý a lenivý ráno zčistajasna objeví, užívám si ho plnými doušky.





Zima je pro tyhle momenty jako stvořená. Z vyhřátý postele, s voňavým čajem křečovitě svírajícím v dlaních, s ponožkami na nohou, prázdnou kolonkou v diáři a pocitem, že vůbec, ale vůbec nic nemusím, usednout k nádherně prostřenýmu stolu plným zdravých dobrot a mými oblíbenými tulipány! To prostě chceš!


Jak sis teď mohl všimnout, začínám četbě propadat víc a víc a už dávno neplatí, že moje knihovnička zeje prázdnotou. Upřímně nevím, kdy nastal ten zlom, ale čtu teď pořád a není to proto, že bych musel, ale protože mě to baví. Ve vinohradským knihkupectví Paseka jsem si koupil povídky o zmatených záletnících španělskýho novináře a prozaika Juana José Milláse, kterej asi ve třiceti krátkých příbězích vtipně glosuje na téma partnerský a manželský nevěry. Většina povídek má humorný a překvapivý konec. Pro lazy weekend ideální čtení!





Kromě čtení jsem taky našel v pc tyhle fotografie starý asi tři tejdny, když zrovna napadl sníh. Tak je publikuju aspoň touhle formou.


A to nejlepší na závěr? U dveří nám zazvonil kurýr a dovezl Squalane Face Oil od OnestDíky kluci! Článek o Onest si můžeš přečíst tady a dozvíš se v něm, mimo jiné i to, proč je to moje nejoblíbenější kosmetická značka! Protože já už svůj mám, rozhodl jsem se, že tenhle nabídnu vám! Do soutěže se můžeš zapojit velmi snadno, stačí napsat do komentáře svůj email, na kterém tě v případě výhry můžeme kontaktovat. Soutěž trvá do 30. ledna, kdy vylosujeme jednoho výherce. Zapojit se můžeš i na našem facebooku, kde oznámíme i výherce soutěže.  Přejeme oba hodně štěstí! 

Text Czech Blondýn
Foto Lukáš J. 

Woods in the City

Město a příroda, dva od sebe naprosto odlišný světy, který dělí tlustá čára, ale když potřebuješ čerstvej závan přírody uprostřed pracovního tejdne, musíš vzít za vděk tomu, co nabízí město, ve kterým bydlíš. Naštěstí stověžatá toho nabízí spoustu. V přiměřených dávkách, kousek práce a kousek klidu, si tak můžu ve svým životě aspoň částečně udržet balanc a harmonii i v Praze. 









Text a foto Czech Blondýn

Kavárna Místo

Její návštěvu jsme měli naplánovanou už dlouho, ale jak to u nás bejvá zvykem, co je naplánovaný, to se bortí jako domeček z karet. Ale jednoho obyčejnýho dne, když jsem byl v Dejvicích pracovně, vznikla mi mezi schůzkami volná půlhodinka. Kam jít? Pátral jsem v hlavě, kam se schovat před vlezlým mrazem, kterej mě nemilosrdně probodával skrz naskrz i přes několik vrstev oblečení. A vzpomněl jsem si na Místo. Bylo krátce po poledni, takže kavárna samozřejmě prázdnotou netrpěla, co ale z m(M)ísta nezmizelo, byla dobrá nálada, milý přístup a ochota obsluhy. Důvodů, proč tu bylo tak narváno, mám hned několik.


1. Když patříš do rodiny Doubleshotu a máš za sourozence Můj šálek kávy a Alza Café, úspěch je téměř jistý!
2. Jednoduchý interiér, ale se spoustou propracovaných detailů, jako třeba plátno umělkyně Kateřiny Kynclové nebo roztomilý obraz tří mužů - podobizen farmářů, od kterých pražírna doubleshot odebírá kávu. A dřevo! Kombinace s dřevem je pokaždý zajímavá a nedá se okoukat.


3. Nejfotogeničtější WC má jiná kavárna, ale kdo se může pochlubit tyrkysovými toaletami? A taky je to #cool.
4. Samozřejmě káva, o tom to celý je. 
5. Jídlo. 
6. A již zmiňovaná příjemná obsluha.




Kavárnu Místo najdeš na adrese Bubenečská 12.

Text a foto Czech Blondýn

Just .... happy!

Možná jsou pro současný počasí tou nejnevhodnější obuví, ale mít je pouze doma, schovaný v botníku, vyhlížejíc jejich pravou chvíli, je taky úžasnej pocit! Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem si nějaký nový boty koupil, byly teď měsíce, kdy jsem si vystačil s těma co mám a prachsprostá touha po nových, světě div se, nepřicházela.




To až když stojíš mezi regály a nezáleží jakým směrem se díváš, všude kolem sebe vidíš boty, ti najednou dojde, v jakým špatným stavu všechny dosavadní který máš jsou a teoreticky možná, ale prakticky se jara nedožijou, podlehneš touze a kreditní karta zapláče! Ale myslím, že je důležitý, si každej den udělat větší nebo menší radost. Tak pokud taky nutně potřebuješ nový boty, mrkni na Freshlabels, pořád tam mají stylový kousky za super ceny.

Ale zpříjemnit si den se dá i bez finančních injekcí. Třeba ve čtvrtek jsem si hodil home office a na celý odpoledne si zalezl do postele a sledoval Pustinu, který jsem hned po prvním díle propadl. Určitě doporučuju stahovat. Nebo když se mi po třech měsících kamarád vrátil z Austrálie a já poslouchal jeho zážitky nad vínem ve Vnitroblocku.

A mou dobrou náladu mi nepokazil ani pátek třináctého, kterej většina lidí vidí jako smolný den plný neštěstí, ale já se ho snažil vnímat už od rána jako šťastný den. A až na malou nehodu, kdy jsem nastoupil do špatný tramvaje a jel směrem, kam jsem vůbec nechtěl, tomu tak i bylo. To ale spíš než pátku třináctého přičítám svý vlastní blbosti.




Text a foto Czech Blondýn

Onest

I českej trh je přesycený kosmetikou a je docela složitý se v jednotlivých produktech vyznat když nejsi odborník. Ani já sám tomu úplně nerozumím a oto míň, protože jsem chlap. Dřív jsem používal x výrobků, než jsem se začal zajímat o čisté přírodní, nejlíp vyrobený u nás, kterými bych nahradil ty stávající. A minulej rok někdy na podzim, jsem se seznámil s českou značkou přírodní kosmetiky Onest. Přiznávám, že jsem se nechal zlákat jejím designem. Pokud mám jmenovat ale jednu značku, která se mi zapsala do života v roce 16 a láska nás pojí i dnes, tak je to právě Onest a to svým jednoduchým designem, vtipně složenou krabičkou /věděl jsi že je ručně lepená a pochází ze studia Činčera?/, kulatou dózou z matnýho frostovanýho skla a čistě přírodním složením, který nese certifikát EcoCert. Svý rty jsem vždy trochu zanedbával, bylo to tím, že jsem nikdy nenašel žádný vyhovující balzám. Vyhovující znamená takový, který bych měl neustále u sebe a na jeho použití se těšil!


To se změnilo v den, kdy mi kurýr doručil malý balíček a v něm jeden ze tří balzámů. Bezbarvý balzám s propolisem a českým medem, bez parfemace, při jehož nanesení nemám pocit nepříjemnýho lepkavýho pocitu a na rtech vydrží poměrně dlouho. To je jedna z věcí, kterou na blogování miluju. Bez blogu bych se o tenhle produkt s tebou nemohl podělit. A kdo nás sleduje delší dobu tak ví, že mi rádi podporujem český značky a lokální výrobu.



No a před pár týdny, když začala zima a já vypozoroval, že moje pleť trpí a potřebovala by záchranu, obrátil jsem se opět na Onest a jejich novinku, Squalane face oil. Pěstící olej, kterej stejně jako balzám nemá žádnou vůni a je vyroben ze 100% squalanu, tedy oleje získanýho z cukrový třtiny. Můžeš ho přimíchat k hydratačnímu krému, aby zvýšil jeho účinky, ale já ho používám samostatně, a to večer na vyčištěnou pleť. A díky skvělý konzistenci mu nevadí ani drobnější vousy.



Produkty značky Onest koupíš buď přímo na jejich stránce nebo na eshopu a v prodejně Ingredients.

Text a foto Czech Blondýn

By The Way, italsko-francouzské bistro

Po svátcích jsme ještě úplně nezvládli zaplout do běžnýho pracovního života, ráno vstáváme až po čtvrtém zazvonění budíku, dny jsou unavené a dlouho se vlečou. Náladu jsme si rozhodli zlepšit návštěvou italsko-francouzského bistra BTW u Náplavky, kousek od Karláku, protože podobný místa jako je tohle máme rádi a chtěli jsme vyzkoušet zase něco novýho. Trochu jsme teď naše kavárenský poflakování flákali, přes Vánoce jsme si užívali domácí pohostinnosti a max svařáku na Staromáku, návštěva By The Way bistra proto pro nás byla pohlazením na duši a uvědoměním si, jak nám tyhle společné chvíle v kavárnách chybí. Snad jich bude od teď už jen přibývat!


Zatímco za okny stále bičoval studenej vítr, já už po strastiplný cestě zledovatělými chodníky, na kterých se ukázalo, že moje boty nemaj žádnou protiskluzovou podrážku, spokojeně seděl u jednoho ze stolečků a nechal se unášet příjemnými tóny hudby rozlívající se po celým bistru. Červenej nos se vracel do původní barvy a tělo nasávalo okolní teplotu. U sympatický obsluhy jsem si objednal cappuccino a pomerančový fresh. Jen tak mimochodem, obsluhují tady dva krásní kluci, tak už jen tento fakt by tě mohl přimět přemýšlet o brzký návštěvě! :) Kromě čerstvých limonád, kvalitních vín, si přijdou na svý i milovníci prosecca a každý všední den je pro hladový žaludky připravený polední menu.






Text a foto Czech Blondýn

Medvěd v kleci

Doufám, že jste si všichni celý Vánoce a Silvestr užili, o svátcích si odpočinuli, byli se svými nejbližšími, konec roku řádně oslavili a do novýho vykročili pravou nohou! :)





Říká se jí komfortní zóna. Kolem ramen nás svírá pocit bezpečí a jistoty, cítíme se v ní dobře a nic zlýho nám nehrozí. Ale jestli chcem od života něco víc, musíme tuhle komfortní zónu opustit, změnit zaběhlý způsob myšlení, vykročit za svou vnitřní hranici a přijmout nový výzvy, události a emoce. Nedávno jsem četl jeden příběh, který s tebou chci sdílet. Jmenuje se Medvěd v kleci. 

V jedné malé ZOO měli medvěda. Velmi dlouho ho drželi v malé kleci, kde mohl udělat jen čtyři kroky tam a zpět. Chodil tak celé dlouhé dny. Návštěvníci ho pozorovali a litovali: „Chudák, jak by asi byl šťastný, kdyby se dostal na svobodu !“ Čas plynul, zoologická zahrada se dočkala dotací a velkých změn. Všechna zvířata dostala velké výběhy, klece a voliéry. Bylo tam mnoho zeleně a v medvědově výběhu byl dokonce bazén. Pracovníci ZOO už se těšili, jak se to velké zvíře zaraduje, až ho z těsné klece vypustí do prostorného výběhu.

Ten očekávaný den konečně přišel. Medvěda přesunuli do tranzitní klece a pomalu převáželi k novému výběhu. I během této cesty chodil medvěd v přepravní kleci své čtyři kroky tam a zpět.

Nakonec ho tedy pustili do nového prostoru. Medvěd se rozhlédl, opatrně udělal jeden krok, druhý, třetí a čtvrtý. Pak se otočil a udělal čtyři kroky zpět. A znovu. A zas. Nedokázal pochopit, že tyče jeho klece, které mu tak dlouho bránily ve volném pohybu, existují teď už jen v jeho mysli. Tyče v paměti zvířete byly ještě pevnější, než ty reálné.


Vymanit se ze spárů komfortní zóny a přestat se bát dát příležitost novým věcem neznamená učinit to největší a nejzásadnější rozhodnutí, začni malými kroky a sleduj, co to s tebou dělá.




Text a foto Czech Blondýn/Lukáš