Designed by Veethemes.com | Gooyaabi

Latest Posts

Divím se já, diví se Lukáš, diví se tomu lidi z mýho okolí, ale víkendová mánie kolem pražského fashion weeku mě nechala chladnou, až na Sustainable Fashion Day v holešovickým Vnitroblocku a pondělní přehlídku Lukáše Macháčka, jako jedinou jsem si nenechal ujít. Kde jsou ty časy, kdy jsem se na fashion week připravoval měsíc před jeho zahájením a ladil všechny detaily. Tentokrát jsem dal přednost jarnímu Dyzajn Marketu, ač počasí mu moc nepřálo a kavárenskýmu lelkování v Bella Vida Café, kousek od Kampy. A vlastně jsem se i zpětně utvrdil v ton, že jsem o nic důležitýho ve svým životě nepřišel.

foto Martina Svobodová

Předchozí ročník #mbpfw, kterej se v OD Kotva konal poprvý, se mi líbil mnohem víc, než ten, kterej proběhl nyní. Atmosféra Kotvy je úchvatná, o tom není pochyb, ale prostředí podzemních garáží mě zaujalo víc, než obyčejný 3.patro obchodního domu. Ale to je otázkou vkusu.

O víkendu se v rámci doprovodného programu konal taky Sustainable Fashion Day v oblíbeným holešovickým Vnitroblocku. Byly to diskuse a workshopy, jak si vyrobit vlastní kosmetiku nebo vytvořit efektivní šatník a značky, pro který je etický rozměr módy klíčový.

foto Dummi Lewczyszyn

Nevím jestli nejlepší je to správný slovo, ale kromě Lukáše Macháčka se mi, jako jedna z mála, velmi líbila také kolekce Blažek. Zatímco Lukáše jsem bral jako jakousi jistotu, protože jeho modely dlouhodobě obdivuji a sedí do mýho stylu, se zklamáním bych neodcházel ani z přehlídky Blažek.

Tento týden mě ještě čeká Business Forward Fórum a ve čtvrtek Re-See showroom supported by Nespresso, ze kterýho, jako minulej rok, přinesu i report! :)


Text Czech Blondýn
Foto mbpfw 
Sobota večer. První noc v novým. Říká se, že co se ti zdá v novým první noc, to se ti taky splní. Nepamatuju si pomalu ani jak jsem se dostal do postele, natož potom, co se mi zdálo. Vybavuju si jen maximální vyčerpání, únavu a bolest každičkýho svalu v těle. Co si ale pamatuju přesně, je první ráno, kdy jsem otevřel oči a do pokoje přes škvíry v žaluziích prosvítaly ranní paprsky nedělního slunce. Zpěv ptáků ze zahrady, který mi v Praze tolik chyběl, lahodící mým uším. Únava a bolest jsou rázem pryč a já se cítím jako znovuzrozený.

Od první chvíle se tady cejtím opravdu jako doma a tenhle pocit ve mě sílí každým momentem víc a víc. Jako doma to sice ještě zdaleka nevypadá, což ostatně poznávám už při cestě do koupelny, kam se dostat přes všudypřítomné krabice, je jako si zahrát opičí dráhu. Nedá mi to a musím hned vyzkoušet rohovou vanu. Po ní následuje rychlá snídaně a káva, protože bez kofeinu já prostě nejsem schopnej fungovat. Vyrážíme ještě pro zbytek věcí, ale je to rychlá akce, protože chceme ještě tentýž den pohnout i s vybalováním. Myslel jsem si, že největší práce bude všechno zabalit a převízt, dovolím si změnit názor a největší fuška není všechny svý cennosti zabalit, ale vybalit a najít jim to pravý místo, kde budou zářit. Navíc musíme řešit nedostatek místa kvůli zkoseným stropům, pod kterejma já miluju spát a jsou na oko pohledný, z praktickýho hlediska už je to ale o něco horší. Jediným štěstím je, že jsme se některých věcí zbavily, i tak je to ale chvílemi škatulata hejbejte se. Sestavení větších kusů nábytku než je polička, se ujímá Lukáš, zatímco já se s chutí vrhám do estetický stránky, která mi jde podstatně líp než zacházení s vrtačkou. Jojo, pražská buznička ❤

Končíme, když už po slunci nejsou ani památky, na obloze se v celý svý kráse vyjímá měsíc a ke spánku se dostáváme opět až po půlnoci. Konečně to ale začíná mít první rysy místa, kterýmu budem říkat doma. Ložnice, na kterou jsme se vrhli jako na první místnost, je kompletně hotová, stejně jako kuchyň, zbejvá obývák, kde ještě vládne trochu chaos, ale s časem nebojujem, není důvod nikam spěchat. Jeho dominantou je bezesporu tenhle krb a já si aspoň v myšlenkách představuju, jak krásný to bude, až u něj posedíme, poslouchat praskající dřevo a sledovat poletující plamínky ohně. Jen z tohoto důvodu mě trochu mrzí, že už není zima 😄  Jako odměnu po tomhle cirkusu, si na sebe ve středu večer berem plavky a skáčem do bazénu, kterej je konečně dostatečně vyhřátej na plavání a to je prostě nejvíc, na co jsme se od začátku těšili, spolu se saunou a zahradou.







Text a foto Czech Blondýn

Tak si to pojďme hezky celý zrekapitulovat...

Píše se 28. únor a my se jedeme podívat na první prohlídku. Důležitý je to slovo první. Sejdem se s milým starším pánem a ten nám ukazuje, kvůli čemu jsme sem jeli. Srdce mi buší jako splašený a nestačím vnímat všechny detaily, když překročíme práh domu. Je to trochu (víc) crazy. Je to naše první prohlídka od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že si musíme do tří měsíců najít nový místo, kterýmu budem říkat doma. Nechce se mi uvěřit, že by to hned napoprvý vyšlo a my si tak mohli odpustit těch několik dlouhejch večerů sjížděním stránek s inzercí. Ale nakonec se stane nemožný a o tejden později už podepisujem nájemní smlouvu a otevíráme láhev se šampaňským, protože na tohle si prostě musíme připít. 

一一一一

Už párkrát jsem se stěhoval, ale nikdy při mě štěstí nestálo tak, jako teď. 
一一一一

Ta náročnější část přichází s balením. Ne nadarmo se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Praxi sice v tomhle oboru už nějakou mám, ale fígle na to, jak se vyhnout ringu s banánovkama, nulová. Sedím uprostřed ložnice obklopen ze všech stran krabicemi a začínám propadat mírný hysterii, jestli se tenhle kolotoč dá ve zdraví přežít. To ještě netuším co mě čeká v den D. Protočím oči, uklidním se, nadechnu a vydechnu. Jestli nemám řešit zbytečný blbosti, chce si to jen obalit nervy. Čímkoliv, co je zrovna po ruce.

一一一一

Zvyšuju volume a kradu jednu lahvinku svýho oblíbenýho Cheneta, přezdívanýmu Chanel. 


一一一一
Celej tenhle proces se dá brát taky jako příležitost se zbavit všech nepotřebných cetek. Když jsem se stěhoval poprvý, můj celej život se vešel do několika krabic, ještě jsem neměl žádnej nábytek a tak mi ani při vyslovení slova stěhování, nenaskočila husí kůže a mým největším problémem bylo, kde složit hlavu. Ale s přibývajícím věkem. Priority, nic nepotřebuju, se najednou změnily, na potřebuju všechno. Jednu výhodu to má. Alespoň nemusíme lítat po krámech s nábytkem a bytovými doplňky a shánět, na čem budem sedět, jíst, spát. Vyřešeno. A jestli se dělá při stěhování čistka v osobních věcech, jako v oblečení atd. není na škodu ji rozšířit i do oblasti opravdu potřebuju dva a více /doplň/...



A co říct k novýmu bydlení?

Po rozhodování, jestli bydlet v Praze a mít to do centra pár stanic tramvají, ale mačkat se v kamrlíku, nebo si udělat základnu o trochu dál, ale toho prostoru mít o dost víc, jsme se nakonec rozhodli pro možnost č. 2 a baráček v Říčanech. Sice jsme tím přišli o výhled na pražský panorama, ale myslím, že  vnitřní bazén se saunou oh jéé ✌, tu ztrátu celkem dobře vyvažuje!! Jakmile se trochu zabydlíme, ukážu ti z našeho novýho bydlení víc!







Foto a text Czech Blondýn
Jestli čekáš nějakou pikantní historku z mýho prvního rande s Markem, tak to nejdřív uvedu na pravou míru. Mark totiž není můj nový přítel ani milenec, s Lukášem nám to stále skvěle klape, to se mi jen dostaly do ruky peeling balíčky Mark Scrub. A co by pro nás, kávový požitkáře, mohlo být víc uspokojující než produkt, kde je káva hlavní složkou? Mark je přírodní kávový peeling, kterej se rychle vyšplhal mezi naše kosmetický favority. Tvoří ho zrna kávy robusta, mořská sůl, hnědej cukr, mandlový a organický kokosový olej, přírodní esenciální olej a vitamín E. Žádná chemie, nic co by tvýmu tělu mohlo uškodit. Jeho konzistence není úplně sypká a proto se na pokožce příjemně roztírá, celej proces nezabere víc než pár minut. Výsledky jsou vidět už po prvním použití, kdy je pokožka dokonale jemná, s nemastným filmem (díky kokosovýmu oleji) a nádherně voní. Jak si s Markem potykat ostatně najdeš na zadní straně každýho balení. No a v neposlední řadě se mi líbí taky jeho vzhled, prostě sympaťák na první pohled! S ním se každá sprcha nebo koupel rychle stala malým dostaveníčkem, i když tam teda po něm zůstává trochu bordel :) Malý důvod, aby Lukáš začal žárlit, tu přece jen asi bude :) Za sebe můžu doporučit kombinaci káva a kokos nebo taky speciální edici určenou přímo pro muže, After Gym, s čokoládovo-peppermintovou vůní.









Text a foto Czech Blondýn
Poslední dny jsou divný. Divnější než obvykle. Mám divnou psací krizi a je až podezřele divnej klid. Mžourám do prázdnýho listu a ty správný slova prostě nepřicházej. Nebo mi už mozek díky tý spoustě volnýho času nadobro otupěl? Zdá se, že moje psací střevo si vzalo dovolenou....

Strašně rád bych ze sebe vychrlil, jak užitečně ten volnej čas trávím a vůbec se nekopu do zadku. Můj denní pohyb se ale omezil z postele do kuchyně a z kuchyně do postele, až z toho začínám mít pocit, že parkety v těch místech začínaj bejt víc ošoupaný než jinde. V posteli sjíždím jeden díl Takový normální rodinky za druhým, občas to střihnu s Výměnou manželek, abych se následně cejtil provinile, že jsem celej den zase nic neudělal. Ve snaze to napravit aspoň poslední hodinu, než má můj Lukyn přijít domů, špinavý nádobí házím do myčky, ustílám postel, abych zamaskoval stopy po mým celodenním nicnedělání, aranžuju pracovní zátiší a rychle se dávám do kupy i já sám, aby to vypadalo, že mám za sebou taky další náročnej den. Po uveřejnění tohohle postu mi to už asi víckrát neprojde a budu muset vymyslet novou strategii :) ale abych zase nevypadal jako totální lůzr, možná se jen tímhle způsobem loučím s místem, kterýmu ještě v březnu uděláme pá pá, protože se stěhujem do novýho hnízda a myslím, že po pocitu viny z nicnedělání se mi bude ještě mezi tou hromadou banánovek stejskat. 

PS: Tentokrát tě vezmu s sebou. Plánuju dva speciální články. Už brzy...



Text a foto Czech Blondýn