• menu

  • A picture means I know what I was doing every minute. That's why I take pictures. It's a visual diary. - Andy Warhol

    Stále se s vámi musím podělit o fotky z posledního srpnového víkendu v Mikulově. Bylo to totiž něco, co jsem vyloženě potřeboval. Zjišťuju totiž, že neumím kompletně vypnout, nechat starosti za hlavou a jen tak být. Asi bych se to ale měl naučit. Zkrátka, někam odjet a tam si odpočinout, s vědomím, že se to všechno na pár dní nezblázní, byl dokonalý plán. Celý víkend jsme tak pojali poctivě odpočinkově a přípravou před náročným zářím. Užívali si města, vinic a místních kaváren. Mikulov totiž přímo vybízí k terapii.


    Ubytování jsme si tentokrát našli přes Amazing Places ve Štajnhausu. Zvenčí vypadá celkem obyčejně, uvnitř ale překvapí krásnými a vzdušnými prostory a pokoji vybavenými jen tím nejnutnějším. Dům, který má bohatou historii, která sahá až do 16. století, prošel rekonstrukcí a pyšní se moderními prvky, přičemž si ale stále zachoval onu neopakovatelnou atmosféru bývalé židovské čtvrti. Apartmány jsou pojmenovány podle barev (my měli pokoj modrý), každý z pokojů je něčím originální, tipuju, že u nás to byla vana umístěná přímo v ložnici za postelí, a má tak své osobité kouzlo. K místu ještě patří venkovní posezení, kde si můžete vychutnat ranní kávu nebo odpolední siestu s knihou. Samozřejmostí je i vinný sklípek, kde se dají, po dohodě, ochutnat vína z okolí Pálavy a vinařství, o pár ulic dál, které je také součástí Štajnhausu.

















    text a foto Czech Blondýn

    . 07 září 2019 .
    . 27 srpna 2019 .



    Letos jsme to teda s přítelem vůbec nevychytali se souběžným volnem, protože práci neutečeš, takže jsme hodně improvizovali a jezdili si od všeho odpočinout alespoň na prodloužené víkendy nedaleko Prahy, (přičemž ještě jedna cesta nás čeká tento poslední víkend), nebo se courali po městě a hodně času trávili po výstavách a galeriích. Všechny novinky sdílím většinou na instastories, ale protože hodně z vás sleduje i blog nebo ještě nemá Instagram (podstatně reálnější je ale asi bod jedna), rozhodl jsem se, že dvouměsíční shrnutí udělám formou článku tady na blogu. Jakýkoliv počáteční plány na začátku prázdnin většinou vezmou hned v úvodu za svý, o to víc je to ale pak zajímavější. Tohle jsou naše letní vzpomínky...


    Kdybych vám měl doporučit jeden jediný film, na který byste se měli podívat, ještě předtím než se s létem definitivně rozloučíme, byl by to snímek A Bigger Splash. Kromě skvělého hereckého obsazení ( v hlavní roli úchvatná Tilda Swinton), napínavého příběhu a nádherných scenérií z ostrova v Itálii, nás nadchli i skvělé kostýmy.


    Dali jsme si maratón Sedmilhářek a já si po seriálu koupil i knihu od Liane Moriarty.

    Ani v létě jsem nezanevřel na kavárny a restaurace. Třeba takové Café Tvaroh bych vám doporučil všema deseti. U mě to byla láska na první pohled a další z důvodů, proč jezdit častěji na Letnou. Kdo má raději Holešovice, neměla by mu uniknout hospůdka Bockem, která je propojená s Vnitroblockem. O jejich dokonalé krupicové kaši si povídá celý Instagram. Karlín je mrtvý, ať žijí Holešovice. Protože i další novinka, Osada, sídlí v týhle části Prahy, která je, podle posledních informací, více než oblíbená.






    Ve Veletržním paláci jsme viděli výstavu sochaře, malíře a jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století, Alberta Giacomettiho.

    Jedno letní sobotní odpoledne jsme věnovali muzeu Kampa. Dali jsme si pozdní snídani v místní kavárně a nenechali si ujít výstavu Helmuta Newtona. Osobně mě ale mnohem víc zaujala výstava Medy Mládkové.






    Bylo to krásný léto. Obyčejně neobyčejné. Ale hlavně naše. 

    text a foto Czech Blondýn 
    . 23 srpna 2019 .


    Pomalu, ale jistě se blíží čas roku, který prostě zbožňuji. Konec léta je takovým okamžikem, kdy si během dne můžeme vychutnávat teplé paprsky slunce a chladnější večery pod přikrývkou, s teplým čajem a oblíbenou knihou. Horko se letos činilo, takže mě myšlenka podzimu dělá opravdu šťastným. Pro mě je tím nejúžasnějším světlem pro fotografování, tedy obdobím, kdy se inspirace rodí sama. Stačí se rozhlédnout a vidět krásu v těch nejjednodušších věcech.







    Článek vznikl ve spolupráci s Activia

    text a foto Czech Blondýn
    . 20 srpna 2019 .


    Vyprodukovat méně odpadu není jen trend, ale životní styl, který by nás měl provázet co možná nejdéle. Země je jedna, život je taky jeden a proto stojí za to jim ukázat respekt a snažit se změnit svět k lepšímu, i kdyby to byly jen malé kroky. Mnozí říkají, že jeden není schopen změnit nic, ale vzhledem k tomu, co se v současné době děje, každá akce stojí za pozornost.




    Konečně jsem se odhodlal k nákupu ručně vyráběných tuhých mýdel, kterými bych chtěl postupně nahradit šampóny a gely v plastových lahvích, kterých za rok spotřebujeme víc, než je akceptovatelné. Chápem, že to není žádná novinka a poznám spoustu lidí, pro které je používání tuhých mýdel běžná rutina, zatímco já jsem s nimi teprve na úplném začátku. Máte s nimi někdo zkušenost?

    Na trhu je dnes tuhých mýdel obrovská nabídka, já si vybral z Almara Soup, protože je to značka, které věřím a jejich mýdla jsou nejen ručně vyráběná, bez chemie a jiných přísad, ale dělají se hezky postaru, metodou za studena. Jako barvivo jsou použity přírodní ingredience jako oves, kozí mléko, kakao nebo bylinky a mají v mýdle své místo. Každé jinak a nádherně voní, po ovoci nebo exotických parfémech a jinak vypadá. To bylo dost důvodů k tomu, abych si jich pár, na první testování, koupil.



    text a foto Czech Blondýn


    . 11 srpna 2019 .


    Móda dokáže fascinovat, bavit, pobavit, je plná kreativity a umění. Textilní průmysl je ale zároveň obrovský byznys, pro který pracuje 75 milionů lidí a který je druhým největším znečišťovatelem této planety. Zanechává za sebou spoušť v podobě ekologické devastace, zničeného zdraví a životů lidí a nesmyslné nadvýroby přírodních i umělých vláken. Muselo se stát až něco hodně zlého, aby se svět začal hlouběji zajímat o dopad, jaký módní průmysl přináší.

    Před pěti lety zemřelo v troskách budovy Rana Plaza na 1130 lidí a několik stovek dalších bylo zraněno. Bangladéš je na oděvním průmyslu závislá - tvoří 80% jejího exportu a oblečení si tu nechávají šít značky jako H&M, Primark, Tesco a další. Díky tomuto neštěstí vzniklo spojení Fast Fashion a spousta iniciativ jako Fashion Revolution a svět se začal globálně zajímat kde a za jakých podmínek se naše oblečení šije. Jako nic na světě není černobílé, tak ani otázky dopadů módy na planetu nemusí být na první pohled jasné. Ten posun v myšlení k větší uvědomělosti a informovanosti, například právě díky Fashion Revolution a stále širší poptávka po produktech z ohleduplných podmínek, je ale skvělá a já si dovolím tvrdit, že i takové neštěstí, jako se stalo v Rana Plaza, přineslo něco pozitivního, protože kdoví, jak by to bylo dnes. 

    S pojmem Slow Fashion se doufám nesetkáváte poprvé tady na blogu ani v životě. Já rád svým známým dávám příklad v podobě milovaného jídla. Kam si raději zajdete na dobrý burger? Do fast foodu, kde je tuna majonézy, housky z polotovaru zanechávají nepříjemnou pachuť v ústech a maso, které vidělo zelené planiny možná jen z dálky? Nebo do restaurace, kde vaří z místních a poctivých surovin a pečou si domácí housky?
    Tak, jako si nebojíme připlatit za dobré a kvalitní jídlo, měli bychom se to stejné naučit i s oblečením.
    Na instagramu jsem před pár dny sdílel zajímavou myšlenku. Smyslem udržitelnosti není, abychom ze dne na den přestali nakupovat v řetězcích a velké obchodní domy se pro nás stali zapovězeným místem. Přechod z fast fashion ke slow fashion ani nemusí být finančně tolik náročný, jakože spíš tkví ve zdravém rozumu. Dobrou pomůckou na začátku, může být zajímavá metrika s názvem cost per wear, tedy cena za jedno nošení. Pokud si totiž spočítáte, kolikrát na sebe vezmete tričko za 150 korun v porovnání s tričkem za 1000 korun, zjistíte možná, že slow fashion je o poznání ekonomičtější volbou. Koupíte si ono vysněné tričko za 1000 korun, pět let ho nosíte každé léto minimálně 20x.  Pět let a 20 nošení = 100 nošení. Cena za jedno nošení tak činí 10 korun. Naopak tričko za 150 korun, které se vám po dvou praních vytahá a skončí, v tom lepším případě třeba jako hadr na podlahu, vás ve výsledku vyjde (150:2) na 75 korun. 


    Nechci se tímto článkem zapsat do role hospodyňky, neboť ti, co mě znají, by se nejspíš rozesmáli, ale ani nechci tvrdit, že je mi současná situace lhostejná. Prostě si myslím, všeho s mírou a najít si zlatou střední cestu. Spousta věcí pro nás nebyla přirozená a museli jsme si na ně nějaký čas zvykat, dnes je děláme automaticky a přijdou nám úplně normální. 

    a co se nám za poslední měsíce podařilo?

    - mnohem méně pereme, neboť většině oblečení, pokud není špinavá, stačí tkzv. Aircleaning, neboli pověsit na ramínko k oknu a nechat vyvětrat. častým praním se oblečení ničí a vydrží toho míň. komu, kromě šatníku leží na srdci i příroda, by nemělo uniknout, že odhadem 75 až 80% dopadů spotřeby oblečení na životní prostředí nevzniká v procesu výroby a přepravy, ale pouze z praní a sušení. 
    - jednoduchý recept na osvěžení prádla je, když smícháte dva hrnky vody, se lžičkou jedlé sody a pár kapkami esenciálního oleje a dáte do běžného rozprašovače.
    - nežehlím. protože i to oblečení zbytečně ničí. navíc už odmalička jsem učený, že pokud se oblečení hezky pověsí na sušák, není ho potřeba žehlit. 
    - aviváž a prací prášek nakupujeme už jen u bezobalu, navíc značky jako Yellow Blue nebo Ecover jsou nám sympatické už delší dobu a tady je můžeme kupovat do vlastních nádob. 
    - za poslední cca půl rok bychom dokázali spočítat na prstech jedné ruky nové přírůstky do šatny. kvalita konečně vítězí nad kvantitou. před každým nákupem se také sami sebe ptáme - potřebuji to? v mnoha případech se ukáže, že ne.

    bavlna. nepřítel?


    Jelikož se v tomto byznysu sám skoro dva roky pohybuji, setkávám se často s mylným názorem na bavlnu a proto jí chci věnovat ještě posledních pár řádků. Protože skutečnost, že je něco vyrobeno z bavlny, která sice spadá pod vlákna přírodního původu, ještě nezaručuje kvalitu daného oděvu. Složení nám říká co od oblečení očekávat, pokud jde o prodyšnost, zmačkání nebo způsob praní. A proč konvenční bavlna do našich šatníků nepatří? Zdaleka nejvíc totiž devastuje životní prostředí. K vyprodukování jednoho bavlněného trička je zapotřebí 2700 litrů vody, což se rovná přibližně čtyřiceti sprchování. Pokud si chcete dopřát bavlnu, je tak nejlepší, sáhnout po organické, která je na rozdíl od té konvenční pěstována přirozeným způsobem v ekologických zemědělstvích a bez chemikálií. Organická bavlna se pěstuje z původního nemodifikovaného bavlníku a pouze tam, kde by přirozeně rostla a kde jsou pro ní optimální klimatické podmínky. Poznáte ji podle certifikátu GOTS neboli Global Organic Textile Standard, který vám zaručuje nejen kontrolu kvality bavlny a jejího pěstování, ale zároveň dohlíží i na sociální podmínky všech lidí, kteří se podíleli na jejím pěstování a zpracování.

    Foto Alexander Bel

    . 03 srpna 2019 .























     photo Czech Blondýn